Když roku 1916 zemřel rakouský císař František Josef I.,
jeho nástupce, císař Karel I. začal projevovat pochopení pro české zájmy. Zrušil trest smrti vynesený nad českými
revolucionáři Kramářem a Rašínem a připravoval zřízení federace
autonomních zemí.
Čeští politikové v Praze se účastnili
korunovace Karla I. r. 1916 a ještě v lednu 1917 zdůraznila Asociace českých
poslanců, že „český národ vidí podmínky svého
rozvoje jen pod žezlem Habsburků“. 29. května 1917 oznámil císař Karel,
že zamýšlí svolat rakouský parlament, což za mořem Masaryka rozlítilo. Masaryk a Beneš
už tehdy se považovali za českou vládu a ze zahraničí se pokoušeli českým
poslancům diktovat, aby Vídeň ignorovali a otevření parlamentu bojkotovali.
Čeští poslanci nejenže neposlechli, ale dokonce do Vídně přišli s návrhem, aby
Rakousko bylo restrukturalizováno v konfederaci, v níž by byly České země
spojeny se Slovenskem.
Masarykovi,
toužícímu po moci, se zásluhou vlivu amerických židů až v létě 1918 podařilo
západní spojence, jimž české legie sloužily, přivést k souhlasu se
vznikem samostatného československého státu. Byla to výměna za to, že západní
spojenci mohli použít českých legií v Rusku pro své
bezprostřední, krátkodobé vojenské cíle. Tento nekalný obchod, za kterým bylo
tříleté umírání a strádání legionářů, Masarykovi vyšel.
V
poslední zoufalé honbě za svým cílem se Masarykovi vyhlášením Československa podařilo
zabránit dohodě českých poslanců s císařem Karlem o autonomii českých zemí. V
cestě na Hrad Masaryk jednak měl štěstí, ale jako filozof věděl jak na konci
války pro sebe využít mentalitu českého národa, hlavně revoluční euforii
českých politiků a intelektuálů (Podobně využít revoluční euforie se o 70 let
později při privatizaci a rozdělení státu podařilo Klausovi.). Masaryk si hezky
za mořem počkal, jak se v Praze situace vyvine a potom jako monarcha vítězně
vjel do své země. Pevnou půdu pod nohama, uvítání a teplé místo na Hradě
zařídil Beneš. Za tuto službu se mu Masaryk postupně odměnil několika funkcemi,
včetně prezidentské, ale hlavně mlčením o Benešových slabostech. Ještě bylo
třeba odstranit Štefánka, který leccos věděl o pokynech pro legie a o zacházení s
penězi určenými pro legionáře.
Vznik Československa v říjnu 1918 byl pro Masaryka vítězstvím,
které nepochopitelně bylo završeno privilegii monarchy. Při vytvoření nového
státu Masaryk, ač byl vydáván za morální autoritu nejvyššího stupně, přehlížel v
Republice česloslovenské životní zájmy Němců, Maďarů a Poláků a hovořil za Slováky a
Rusíny, aniž by k tomu měl od nich mandát. Spojenci brzo litovali, že věčně
rozhádanému českému národu umožnili ve střední Evropě vytvořit nestabilní
státní útvar. Tento útvar však zásluhou toho, že převzal ekonomiku, která předtím byla oporou celé monarchie, fungoval. Brzdila a oslabovala ho, a nakonec zlikvidovala, národnostní politika.
Prameny: Heimann
Žádné komentáře:
Okomentovat