pondělí 16. prosince 2013

Tomáš Baťa kazil komunistické plány.

Komunisté nikdy neměli rod Baťů rádi. Nevadilo jim ani tolik bohatství Baťova impéria, ale Baťovo jméno na veřejnosti, pověst, která zaháněla sny o bolševické revoluci. Baťové totiž vyvraceli Marxovy teorie, že kapitalisté bohatnou jen proto, že zotročují dělníky. Baťovo sociální smýšlení přivádělo komunisty k zuřivosti, proto nevynechali jednu příležitost, aby proti němu neštvali veřejnost. Baťa totiž dokazoval, že i dravý kapitalizmus může mít lidskou tvář. Navíc Baťa úspěšně zavedl plánované hospodářství, dal lidem v mnoha krajích práci a obul půlku světa.

Na konci roku 1925 pracovalo v Baťově koncernu 5 200 zaměstnanců. V prvním sestaveném desetiletém plánu Tomáš Baťa předpovídal denní výrobu 100 000 párů bot, ale tento plán byl po roce překonán téměř o dvojnásobek. Proto se začaly tvořit roční plány, které v sobě zahrnovaly plány veškerých oddělení výroby. Ty byly dále rozděleny na týdenní plány a ty pak na denní programy. Tudíž na každý den byl stanoven přesný obrat, kterého muselo být dosaženo.

Další revoluční inovací bylo vytvoření hospodářských jednotek, které měly vlastní účet zisků a ztrát. Tyto samosprávné dílny tvořily základní buňku celého podniku. V čele stál mistr, který za vše nesl zodpovědnost. Každé oddělení (dílna) kupovalo ve výrobním procesu od předcházejícího oddělení zboží, které po zpracování zase prodávalo následujícímu oddělení. Přitom si muselo pečlivě polotovary překontrolovat a převzít – jak je jednou převzalo, neodvolatelně odpovídalo za kvalitu. Tím Baťa ušetřil na kontrolorech, a přitom vyráběl ve špičkové kvalitě. Na tento systém navazoval systém správních budov, který fungoval na podobném principu.

Tomáš Baťa užíval čtyři základní druhy mezd:
  • pevná mzda – pro technicko-hospodářské a administrativní pracovníky
  • individuální úkolová mzda – dostávali dělníci na některých speciálních postech
  • kolektivní úkolová mzda – pro dělníky v dílnách
  • mzda účasti na zisku – tu pobírali někteří vedoucí pracovních úseků


Vždy na konci roku byla každému zaměstnanci přinesena knížka, do které se muselo napsat, kolik by si chtěl v příštím roce vydělat. Baťa prohlašoval: Jste moji spolupracovníci (výraz dělník nepoužíval) a mojí povinností je, vytvořit Vám takové podmínky, abyste si tyto peníze mohli vydělat.

Žádné komentáře:

Okomentovat