Sedlák je chamtivý, někdy však příliš.

Dodnes se občas někde objeví ústní nebo písemná zmínka o tom, že značné peníze před rokem 1948 advokáti vydělávali na venkovských lidech, přičemž se z městského pohledu jednalo o malicherné spory. Pověstné byly spory o meze v polích, ale většinou se nikdo nezlobil, když mu soused v nouzi přejel po poli. Po roce 1948 přišlo období, kdy všechno včetně pozemků bylo všech, tedy státní nebo družstevní (v praxi bez rozdílu). Tento pohled na vlastnictví půdy přežil i do současnosti; co není obehnané zdí nebo vysokým plotem je pořád bráno (hlavně městským obyvatelstvem) jako veřejná plocha, na které je možno se bez ostychu libovolně pohybovat, případně brát si tam, co se hodí, nebo ukládat tam, co se nehodí.

 Kdo po roce 1989 vyjel z českých zemí do Rakouska a chtěl si prohlédnou venkov, byl překvapen nemožností vyjet ze silnice na polní cestu nebo okraj louky, pole či lesa, jak byl doma zvyklý. Bránily mu v tom zákazové tabule, úzké mostky a různé překážky. Pokud se o to pokusil, objevil se obyčejně traktor nějakého zamračeného majitele, který právě musel po cestě projet nebo na pozemku pracovat. Nedávno na jednom rakouském fóru probíhala diskuse, jestli je správné, že se nějaký sedlák domáhá vysoké náhrady za to, že mu jiný sedlák traktorem sjel z polní cesty na louku, když se vyhýbal protijedoucímu autu. V porostu trávy vysoké 10 cm byla způsobena škoda: stopa dlouhá 2 m (?) a široká 40 cm.

 Ve fóru ovšem chamtivost žalujícího sedláka nebyla jednoznačně odsouzena ani zesměšněna, dokonce se zdálo, že více diskutérů bylo na jeho straně. Mimo zděděného úzkostlivého vztahu k vlastnictví jistě u rakouských sedláků sehrává velkou roli nedostatek zemědělské půdy, její vysoká cena i vysoké nájemné. Využívání každé pídě zemědělské půdy je zřejmě příčinou toho, že v Rakousku jsou vzácností stromy podél okresních silnic a místních komunikací, a často chybí i příkopy. Pole jsou pak orána téměř k asfaltu. Pokud kvůli příkopu nelze vlastní pozemek obdělávat traktorem, bývá i krajnice vysečena sedlákem.

V blízké budoucnosti asi na českých polích žádná rakouská hamižnost nehrozí, takže motorkáři, čtyřkolkáři, chataři atd. mají volnost pohybu. Vlastníci už většinou nevědí, která pole jsou jejich, nájemcům, kteří platí bezvýznamný nájem a berou dotace na plochu, se hlídat lány a obdělávat úvratě nevyplácí (ani je to nenapadne). Rakousky husté to však začíná být na některých českých vesnicích. Staří vesničtí pamětníci svobodného socialistického vztahu k půdě odcházejí, přicházejí městští vyznavači peněz až na prvním místě  a na vesnicích přibývá soudních sporů a také plotů tam, kde nikdy nebyly. (M.V, 2012)