Dodnes
se občas někde objeví ústní nebo písemná zmínka o tom, že značné peníze před
rokem 1948 advokáti vydělávali na venkovských lidech, přičemž se z městského
pohledu jednalo o malicherné spory. Pověstné byly spory o meze v polích, ale
většinou se nikdo nezlobil, když mu soused v nouzi přejel po poli. Po roce 1948
přišlo období, kdy všechno včetně pozemků bylo všech, tedy státní nebo
družstevní (v praxi bez rozdílu). Tento pohled na vlastnictví půdy přežil i do
současnosti; co není obehnané zdí nebo vysokým plotem je pořád bráno (hlavně
městským obyvatelstvem) jako veřejná plocha, na které je možno se bez ostychu
libovolně pohybovat, případně brát si tam, co se hodí, nebo ukládat tam, co se
nehodí.
Kdo
po roce 1989 vyjel z českých zemí do Rakouska a chtěl si prohlédnou venkov, byl
překvapen nemožností vyjet ze silnice na polní cestu nebo okraj louky, pole či
lesa, jak byl doma zvyklý. Bránily mu v tom zákazové tabule, úzké mostky a
různé překážky. Pokud se o to pokusil, objevil se obyčejně traktor nějakého
zamračeného majitele, který právě musel po cestě projet nebo na pozemku
pracovat. Nedávno na jednom rakouském fóru probíhala diskuse, jestli je
správné, že se nějaký sedlák domáhá vysoké náhrady za to, že mu jiný sedlák
traktorem sjel z polní cesty na louku, když se vyhýbal protijedoucímu autu. V porostu trávy vysoké 10 cm byla způsobena škoda:
stopa dlouhá 2 m (?) a široká 40 cm.
Ve fóru ovšem chamtivost
žalujícího sedláka nebyla jednoznačně odsouzena ani zesměšněna, dokonce se
zdálo, že více diskutérů bylo na jeho straně. Mimo zděděného úzkostlivého
vztahu k vlastnictví jistě u rakouských sedláků sehrává velkou roli nedostatek
zemědělské půdy, její vysoká cena i vysoké nájemné. Využívání každé pídě
zemědělské půdy je zřejmě příčinou toho, že v Rakousku jsou vzácností stromy
podél okresních silnic a místních komunikací, a často chybí i příkopy. Pole
jsou pak orána téměř k asfaltu. Pokud kvůli příkopu nelze vlastní pozemek
obdělávat traktorem, bývá i krajnice vysečena sedlákem.
V blízké budoucnosti asi na českých polích
žádná rakouská hamižnost nehrozí, takže motorkáři, čtyřkolkáři, chataři atd.
mají volnost pohybu. Vlastníci už většinou nevědí, která pole jsou jejich, nájemcům, kteří platí bezvýznamný nájem a berou dotace na plochu, se hlídat
lány a obdělávat úvratě nevyplácí (ani je to nenapadne). Rakousky husté to však
začíná být na některých českých vesnicích. Staří vesničtí pamětníci svobodného
socialistického vztahu k půdě odcházejí, přicházejí městští vyznavači peněz až
na prvním místě a na vesnicích přibývá
soudních sporů a také plotů tam, kde nikdy nebyly. (M.V, 2012)
Žádné komentáře:
Okomentovat