Konference v honosné vile na břehu jezera Wannsee, postavené v roce 1914, byla označena za "tajnou říšskou záležitost" a na pozvání šéfa hlavního bezpečnostního úřadu (RSHA) a pověřence pro "řešení židovské otázky" Reinharda Heydricha se jí účastnilo 15 vysokých vůdců SS, státních úředníků a stranických funkcionářů, z velké části právníků. O jejím významu jsou dodnes pochybnosti.
Dokument protokolu, kopie č.16 nalezená Američany v roce 1947, sice vyznívá, jako by se nacisté na vyhlazování židů dohodli právě 20. ledna 1942 ve Wannsee, ale historici brzy rozpoznali, že protokol neměl takový význam. Na konferenci nebyl Adolf Hitler, a ti, kteří tam byli, neměli takové postavení, aby mohli rozhodovat o genocidě celého národa.
Doktor obojího práva Hans Frank se podílel na rasistických zákonech.
Porada v berlínské vile Wannsee před 70 lety, 20. ledna 1942, nerozhodla o vyhubení židů, protože holokaust začal už mnohem dříve, nýbrž sloužila ke koordinaci mezi různými úřady. Skutečným cílem konference bylo napomoci tomu, aby bylo 'konečné řešení' začleněno do běžných byrokratických a politických struktur německého státu a po pracovně-technické stránce vhodně zorganizováno. Tato metoda umožňovala každému jednotlivci, aby se zbavil osobní zodpovědnosti, a přesto se stal částečně aktivním, v zásadě ale pasivním komplicem své vlády.
Porada neměla pevný program a většinu času zabírala Heydrichova přednáška. Na této konferenci se nacisté rozhodli deportovat staré Židy do Terezína. "Pro konečné řešení židovské otázky v Evropě přichází v úvahu asi 11 milionů židů," píše se v závěru protokolu. Podle výpovědi Adolfa Eichmanna (v roce 1961 byl v Izraeli popraven) se jednalo o schůzku, jejíž účastníci po vypití většího množství koňaku nevěděli ani, o čem se jednalo a co podepsali (připomíná to pozdější schůzky Varšavské smlouvy a RVHP v Moskvě, rozdíl byl v tom, že se pila vodka).
Odkazy:
Žádné komentáře:
Okomentovat