V letošním roce si Česká republika připomíná 400 let od vymření Rožmberků, jednoho z nejmocnějších středověkých českých šlechtických rodů. 6. listopadu 1911 zemřel v Třeboni poslední člen rodu Petr Vok.
Poslední Rožmberk byl později představován jako veselý a nezodpovědný kumpán. Vyplynulo to z jeho postavení v rožmberském rodu, kde byl vychován a žil ve stínu svého o čtyři léta staršího bratra Viléma. Po Vilémově smrti byl Petr Vok nucen převzít řízení rožmberského dominia, které tvořila hlavně velká část jižních Čech. Z toho vyplynula i zodpovědnost za chod Českého království.
Počátkem srpna 1594 císař Rudolf II. poslal Petru Vokovi dopis, ve kterém ho žádal, aby se ujal řízení českého vojska v tažení proti Turkům. V té době už Turci ovládli Balkán a Maďarsko, byli u Dunaje a hrozilo nebezpečí, že se brzy objeví v Čechách. Jmenováním vysokého šlechtice císař zřejmě také předpokládal Rožmberkův podíl při financování války.
Petr Vok se projevil jako obratný politik, který nehodlal úkol přijmout bez záruky nějakých protislužeb. Nejvyššímu královskému purkrabímu Adamovi z Hradce napsal, že o funkci nejvyššího českého velitele příliš nestojí. Jako důvody uvedl: „je krátkost času na přípravu, není příliš zběhlý ve věcech vojenských, jeho věk je vysoký (55), rovněž poslušnost vojska a zběhlost ve válečných potřebách mezi stavem panským a rytířským toho času v Koruně české není dobrá.“
Na to rozzlobený císař Rudolf II. reagoval prohlášením, že Petra Voka neuznává za způsobilého na tuto funkci, protože se hlásí k víře českobratrské, která brojí proti zřízení zemskému, a také kvůli tomu, že pán holduje nemírnému pití vína.
Petr Vok z Rožmberka zřejmě od pražského Hradu dostal nějakou protihodnotu, protože v dalším dopise Adamovi Z Hradce napsal: „že váže sobě více obecního blaha nežli vlastního života a statků, a hodnost nejvyššího generála českého vojska přijímá.“
České vojsko, v čele s Petrem Vokem, se vydalo hájit pevnost Raab (Györ). Když 10. října 1594 přitáhlo do Bratislavy, tak zjistilo, že Raab už od 29. září je obsazen tureckým vojskem. České vojsko se tedy vydalo hájit pevnost Komárno. Turci však na Komárno nezaútočili a odtáhli do maďarského vnitrozemí. Petr Vok se s vojskem vrátil do Čech a 3. listopadu 1594 oznámil ukončení válečného tažení. (fotogalerie: Zámek v Třeboni má podobu z doby, kdy zde žil Petr Vok z Rožmberka)
Žádné komentáře:
Okomentovat