Vzdělání pro prezidenta? (2)

1 - 2 - 3 - 4

„Dělnické prezidenty“ jsme měli tři, všechny za sebou v letech 1948 až 1968. Jako dělníci se delší čas živili Zápotocký a Novotný, Gottwald pracoval jako truhlář pouze několik let v mládí, jinak se živil politikou.

Klement Gottwald (1896 – 1953) byl rozený populista a schopný rétor, což mu vyneslo vysoké místo ve straně a poslanecký mandát. Ve svůj prospěch dokázal využívat chyb prvorepublikových vlád. Gottwaldův skutečný boj o moc začal za jeho pobytu během druhé světové války v Moskvě. Intrikami, pod záštitou sovětských komunistů, se mu pro svůj poválečný plán, jímž bylo odstavení agrární strany, podařilo získat sociální demokraty a exilového prezidenta Beneše, za slib vysídlení českých Němců. Výsledkem dohod byl Košický vládní program a drtivé vítězství KSČ ve volbách 1946.

Puč v roce 1948 se Gottwaldovi sice podařilo uskutečnit, byl zvolen prezidentem. V praxi to znamenalo, že se stal hlavní loutkou ve službách sovětské i československé tajné bezpečnosti. Sovětské metody boje o moc, které se 30 let snažil zavádět, jako byse obrátily proti němu. Za pomoci lahví vodky odháněl strach a zbaběle schvaloval rozsudky smrti, včetně poprav svých nejbližších spolupracovníků. Co bylo příčinou infarktu, který Gottwalda postihl právě na Stalinově pohřbu, to by možná vysvětlily některé ruské sejfy. Jisté je, že záchvatem postižený Gottwald měl strach z NKVD a odmítl hospitalizaci v moskevské nemocnici.

Antonín Zápotocký (1884 – 1953) byl vyučen kameníkem, a od mládí se angažoval v dělnickém hnutí a v sociální demokracii. Po roztržce v sociální demokracii vstoupil do KSČ, kde patřil k mírnějšímu Šmeralovu křídlu. Kvůli organizování stávek byl krátce vězněn. Ve 30. letech vedl Rudé odbory. První světovou válku strávil na srbské a ruské frontě, během druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře. Po válce se stal předsedou Ústřední rady odborů a poslancem. Měl velký podíl na únorovém převratu, když organizoval sjezd závodních rad. V červenci 1948 se stal předsedou vlády.

Vzhledem k pobytu v koncentračním táboře a účinkováním v dělnickém hnutí (hrával na harmoniku) měl Zápotocký pověst žoviálního demokratického politika, ale jako předseda vlády i jako prezident (od roku 1953) příliš pochopení pro demokracii neměl. Popularitu na veřejnosti ztratil lhaním o měnové reformě a vysláním Lidových milic proti protestujícím dělníkům v plzeňské Škodovce. Komunisty si Zápotocký rozkmotřil, když po jeho projevu se rozpadla většina těžce založených JZD.

Antonín Novotný (1904 – 1975) byl vyučen zámečníkem a až do druhé světové války, kterou strávil v koncentračním táboře, pracoval v družstvu Včela. Členem KSČ byl od roku 1921. V roce 1953 byl zvolen 1. tajemníkem KSČ, v roce 1957 prezidentem. Obou funkcí byl zbaven na počátku roku 1968. Novotný jako prezident spíše přispíval k uvolnění totality (amnestie politických vězňů aj.), jeho problémem byla komunistická strana, ve které nepřipouštěl experimenty a kterou se v poslušnosti snažil držet pevnou rukou. Konečným výsledkem Dubčekovy vzpoury ve straně a pádu Novotného byla okupace sovětskou armádou.

1 - 2 - 3 - 4