Karlínský viadukt.
(Předcházející část) Karlínský viadukt, spojující dnešní Masarykovo nádraží s nádražím Bubny, byl součástí projektu Severozápadní dráhy Vídeň - Praha - Drážďany, o jejíž stavbě rozhodlo ředitelství státních drah v roce 1842. Stavbu řídil inženýr Alois Negrelli.
Karlínský viadukt v roce 1850.
Stavební práce byly zahájeny v jarních měsících roku 1846. Výstavba byla zadána stavebním firmám Adalbert Lanna a Bratři Kleinové. Na stavbě pracovalo okolo šesti tisíc dělníků. Po dokončení stavby v roce 1850 působil železniční viadukt impozantním dojmem, připomínal velkolepé akvadukty starověkého Říma. Svojí délkou 1.111 metrů a 87 vysokými oblouky byl karlínský viadukt po dokončení světovým unikátem, až do roku 1910 byl nejdelším mostem na světě.
Nejstarší pražské nádraží pro parostrojní železnici (nyní Masarykovo) v roce 1850.
V prvních desetiletích provozu, kdy po trati jezdily poměrně lehké lokomotivy i vagóny, postačila k provozu jedna kolej, koncem 19. století přibyla druhá kolej. Teprve v polovině 20. století, kdy po viaduktu projížděly vlaky s tlaky 20 tun na nápravu, se ukázala Negrelliho geniální prozíravost a fortel stavebních firem, s jakým si poradily se štěrkopískovým podložím karlínské kotliny.
Karlínský viadukt
Negrelliho most přes Vltavu.
Původní viadukt byl v roce 1871 na jižní straně doplněn karlínským spojovacím viaduktem, který umožnil přímé spojení Bubnů s Libní. Měří 351 m a je průměrně 8 m vysoký. Jeho součástí byly také dva ocelové nýtované příhradové mosty, které později byly nahrazeny mosty svařovanými železobetonovými.
Nádraží Praha-Bubny
Karlínský viadukt je unikátní technickou památkou, druhý nejstarší most v Praze, přesto se mu nedostává úcty, jakou by si zasloužil. Už od jeho postavení byla spousta zájemců o využití místa pod oblouky (zastřešeného). Podnikatelé získané plochy pod oblouky obezdili, případně vytvořili patra. Rovněž rozšiřování jízdních drah pro automobilový provoz pod viaduktem bylo doprovázeno necitlivým bouráním a nahrazování rovným železobetonem. Před deseti lety bylo několik zazděných oblouků uvolněno, ale už se opět objevují návrhy využit je komerčně (obchody, kavárny atd.)
Soubor budov Masarykova nádraží byl rozšiřován v letech 1884, 1894-95. Roku 1922 poznamenala vzhled hlavní budovy přístavba pošty. Přístaveb a úprav bylo ale více. Při přestavbě kolejiště roku 1932 byla zřízena čtyři nástupiště. Sedm dopravních kolejí má celkem sedm nástupištních hran.
1. VÝTOPNA: Nacházela se za hradbami v prostoru pod dnešní Husitskou ulicí. Další výtopna „Pod Vítkovem“ byla v prostoru dnešní ČD - Telematiky.
2. LANOVKA: Klenula se přes ulici 1. pluku. Dopravovalo se jí vykládané uhlí pro lokomotivy.
3. TTRAKČNÍ STOŽÁRY: Řada těch, které dosloužily s dokončením Nového spojení, pocházela z doby elektrizace pražských tratí ve 20. letech minulého století.
Žádné komentáře:
Okomentovat