Vindobona.
(Předcházející část) Vindobona začala v roce 1957 jako rychlá motorová jednotka FDt 50/51 jezdit z nádraží Berlín/Ostbahnhof/, přes Drážďany, Děčín, Prahu, Tábor, Třeboň, České Velenice do Vídně/Franz Josef Bahnhof).
Zkušební jízda Vindabony se pro vedoucí drážní činitele a pro novináře uskutečnila 6. ledna 1957. Pravidelný provoz Vindobony pro veřejnost začal s novým jízdním řádem 2. června 1957. Začaly na ní jezdit předválečné expresní motorové jednotky Německých říšských drah, označené jako SVT 137 ( Hamburg a Köln).
České Velenice
Pro jihočeské příhraničí byla Vindobona úžasným oživením, neboť téměř deset let předtím zde nebyl k spatření cizinec. Pohraniční pásmo, kam se bez propustky nesmělo, bylo mezi Českými Velenicemi a Suchdolem nad Lužnicí (15 km), hlídky Pohraniční stráže kontrolovaly všechny cestující mezi Č.Velenicemi a Veselím nad Lužnicí (55 km). Vindobona to byl posel ze zakázané ciziny. Jezdili se na ní jako na atrakci dívat lidé i z velkých dálek, mnozí se divili, že cestující za okny vlaku (převážně diplomaté a obchodníci cestující ze Skandinavie do Vídně) vypadají jako normální lidé.
Nádražní budova Třeboň
K zásadní proměně Vindobony došlo až se zavedením jízdního řádu 1979/1980. Od 27. 5. 1979 přestaly na tomto spoji jezdit motorové jednotky a expres byl veden klasickým vlakem taženým různými lokomotivami, zprvu přepřahanými na hraničních přechodech a později i při změně trakce v průběhu své trasy. Zároveň byla umožněna vnitrostátní doprava, čímž se popularita vlaku ještě zvýšila.
Provoz Vindobony v letech 1957 až 1992
Provozní období | Železniční správa | Typ - lokomotivní řada |
1957 - 1960 | DR | dvojice SVT 137 typy Hamburk a Köln |
1960 - 1962 | ČSD | M 495.0 a později i M 498.0 |
1962 - 1964 | ÖBB | 5145 (reko 5045) |
1964 - 1966 | ČSD | M 498.0 od 1.1.1965 přečíslovaná na M 298.0 |
1966 - 1969 | DR | VT 18.16 přečíslovaná na 175 někdy ve spojení s SVT 137 |
1969 - 1972 | ČSD | M 296.1 |
1972 - 1979 | DR | 175 |
1979 - 1992 | DR ČSD ÖBB | klasická souprava s přepřahem lokomotiv na hranicích |
Po listopadu 1989 došlo ke změně plánů. Z popudu českých ochránců přírody byla téměř utlumena těžba písku v suchdolské oblasti, čímž prakticky byla zastavena doposud intenzivní vlaková nákladní doprava, takže sešlo z elektrifikace tratě Veselí nad Lužnicí – České Velenice. Zároveň předvedla moc rakouská Strana zelených, která kvůli rakouským chráněným krajinným oblastem prosazovala zákaz provozu lokomotiv s dieslovými motory. Pokřiku rakouských zelených a zmatků při rozdělení Československa a při rozdělování ČSD kdosi využil k zrušení všech rychlíků (mimo Vindobony ještě Smetana a další rychlík) jezdících z Prahy přes České Velenice do Vídně a Vindobonu přeložil na trať Praha – Břeclav - Vídeň. Tím se její dráha delší o 45 km, doba jízdy se prodloužila o 45 minut.
Chybějící přímé spojení Gmündu s Prahou, Drážďany a Berlínem v současnosti postrádají především obyvatelé rakouské oblasti Waldviertel (včetně pendlerů dojíždějících denně do Vídně), kteří nevynechají žádnou příležitost, aby nepožadovali návrat Vindobony na původní trať, po níž předtím 35 let jezdila.(Pokračování) (R.Fischer a kol.)
Žádné komentáře:
Okomentovat