Historie života na kolejích (2).

Parní lokomotiva (2).

(Předcházející část) Základem parní lokomotivy byl rám odlitý z vanadiové oceli, který spočíval prostřednictvím listových pér na nápravách. Hnací nápravy byly opatřeny dvěma až čtyřmi klikami. Kola byla vyráběna o velikosti 100 až 240 cm (poloměr odpovídal maximální rychlosti v km) a měla protizávaží, jimiž se vyvažovala odstředivá síla klik.

Zadní rám parní lokomotivy.

Hnací náprava.

Část hmoty lokomotivy ležela na nehnaných kolech (běhounech) vpředu a vzadu..Hnací pára se tvořila v kotli, který byl vpředu válcovitý, vzadu hranatý s topeništěm (plamenicí). Za hodinu se v kotli spálila přibližně 1 tuna uhlí (při výkonu lokomotivy asi 360 kW), jehož zásobu sebou lokomotiva vezla v zásobníku zvaném tendr. Pára, jejíž tlak v kotli dosahoval až 16 atmosfér, pak byla přes regulátor hnána do válců. Aby uhlí v kotli vůbec hořelo, byla vpředu, před kotlem, umístěna dýmnice, v níž výfuk páry z válců strhával kouř a vytvářel v komíně tah. Na parní lokomotivě bylo mnoho doplňků, příslušenství a zařízení, takže vše ve své době vytvářelo dobře a bezpečně sloužící komplex.

Kotel

Parní lokomotivy v druhé polovině dvacátého století postupně opustily koleje, z velkých nádraží se ztratily hromady uhlí a nádrže s vodou, z peronů a z nádražních budov zmizely specifické pachy kouře a páry, přestala hořet suchá tráva kolem tratí atd.

Plamenice

Rychlost vlaků se však po vyřazení parních lokomotiv zvýšila nepatrně, čistota oken také, cestujících ani nákladů nepřibylo, spíše ubylo, jízdné se ale mnohonásobně zvýšilo. Takže vše vytváří dojem, že společně s parní lokomotivou odešly z českých zemí i sláva a prestiž železnice. (Pokračování)

(Robert Fischer)