Parní lokomotiva (1).
Že Georges Stephenson sestrojil v roce 1814 první provozuschopnou lokomotivu, je všeobecně známo. Stejně je známo, že pro své stroje nenalezl ve své době velkého porozumění. Na stranu anglických rolníků, kteří nechtěli, aby první parní stroje jezdily poblíž jejich pozemků, se tehdy postavil parlament i tisk. Jako argumenty byly např. uváděny: nebezpečí požáru, výbuchu, pobití dobytka, otrávení mléka a omezení štvanic zvěře.
Na území českých zemí přijela první lokomotiva po trati Vídeň-Brno v roce 1839. V roce 1845 začal jezdit vlak z Olomouce do Prahy. Poslední parní lokomotiva oficiálně jela ve službách tehdejších Československých státních drah 20.srpna 1980.
Až do sedmdesátých let devatenáctého století byly parní lokomotivy nakupovány v Anglii, potom začala jejich výroba v několika rakouských a maďarských strojírnách. Lokomotivy z českých strojíren, po první světové válce, patřily na světovém trhu k nejúspěšnějším československým výrobkům.
Parní lokomotiva nebyla jen spousta železa, ale také ohromné množství důmyslných konstrukčních řešení a řemeslnického fortelu. Ve světě bylo vyrobeno mnoho typů parních lokomotiv, od malých strojků až po obrovské a silné americké kolosy, podle přírodních podmínek a požadavků přepravců. Ve střední Evropě musela být stavba lokomotiv přizpůsobena normám, podle nichž byly stavěny tratě (rozchod kol, výška tunelů, nosnost mostů, zakřivení zatáček atd.). (Pokračování)
Autor: Robert Fischer
Žádné komentáře:
Okomentovat