Proč asi jsme vyhráli 2. světovou válku?

Před pětašedesáti lety byl 21. června 1945 vydán jeden z nejdiskutovanějších dokumentů československé historie – dekret prezidenta Edvarda Beneše o konfiskaci zemědělského majetku Němců, Maďarů, zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Na vyvlastnění půdy a zemědělského majetku navázal v říjnu 1945 další dekret, na jehož základě byl stejným skupinám obyvatel bez náhrady konfiskován veškerý majetek (č. 108/1945).

Další dekret z 20. července pak rozhodl, že o přidělení zkonfiskované půdy může požádat „státně a národně spolehlivý" příslušník českého, slovenského nebo jiného slovanského národa.
Dekret č. 12/1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku stanoví, že „okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví:


1. všech osob německé a maďarské národnosti...,
   
2. zrádců a nepřátel republiky...,
   
3. akciových a jiných společností a korporací…

Českoslovenští představitelé odhadli v prosinci 1945 hodnotu vyvlastněného německého majetku na 300 miliard korun. Podle pařížské reparační dohody pak byla jeho hodnota odečtena z požadovaných reparací (Československo odhadovalo své reparace na 350 miliard korun).

Němci, odsunutí po válce z Československa a Polska do SRN a Rakouska, získali po roce 1956 od německého státu finanční kompenzaci. Odškodnění v SRN se ale na rozdíl od svých rakouských kolegů museli zavázat, že pokud získají odškodné od Československa, peníze od německé vlády vrátí.