V polovině 80.let minulého století analýzy ekonomického zaostávání „reálného socialismus“ popisoval a nejvyšším pohlavárům doručoval Prognostický ústav Akademie věd ČSSR. Bylo to vyhledávané a utajované čtení. Dnes je to úvod do každé hospodářské strategie českých vlád.
V České republice se přitom změnilo po listopadu 1989 skoro všechno: místo plánovačů určuje co, kým a za kolik se bude vyrábět a prodávat převážně trh. Přes určitý vzestup životní úrovně obyvatelstva Česká republika je daleko od toho, co sliboval blahé paměti Valtr Komárek. Náskok Rakouska před Českou republikou je i za 35 let stejný, pokud se nezvětšil.
Z hlediska ekonomické a životní úrovně byly české země od rozdělení monarchie v roce 1918 až do začátku 70. let s Rakouskem zcela srovnatelné. České země potom ovládla normalizace, Rakousko americký a izraelský kapitál. V Praze stagnace, ve Vídní bouřlivý rozvoj. Hendikep nezkrátila ani československá něžná revoluce v roce 1989.
Letos podle odhadů MMF dosáhne český HDP na obyvatele v paritě kupní síly, zohledňující rozdíly v domácí cenové hladině, 50 475 amerických dolarů, ovšem Rakousko má náskok o téměř 20 tisíc dolarů (69 416). Když to přepočteme na nominální dolary, kde český HDP na obyvatele s 29 801 USD daleko zaostává za rakouským s 59 225 USD na hlavu, dělá ta propast to pětatřicet let po Komárkově nadějeplném vzývání české prosperity skoro třicet tisíc dolarů.
Nedosti na tom, česká ekonomika v posledních letech se při každém pokusu o zrychlení hned zadýchá. Na úrovni vlády a odborných grémií sice dokážeme poznat, v čem tenhle sklerotický stav spočívá, a co by mělo českou ekonomiku povzbudit k lepšímu, ale to je vše, za poznáním už nenásleduje akce. Potíž všech strategií, spočívala vždy v tom, že zůstaly na papíře. Není pravda, že nejsou peníze. Česká republika má ve skutečnosti dost peněz, s nimiž ovšem hospodaří takovým způsobem, že by Baťa musel obracet oči v sloup.
Investice se v případě, že mají pozitivní návratnost, promítají na ekonomickém růstu. U nás sice investujeme, ale přesto rosteme jen velmi pomalu. Jinak řečeno, návratnost je nízká. Rok co rok po celá desetiletí jsme vynakládali jako země na investice o hezkých pár procent HDP víc než Polsko. Polskou strategii byla priorita, kterou důsledně realizovali. A rozdíl v tempu ekonomického růstu mezi Polskem a ČR je navzdory mnohem vyšší investiční míře v náš neprospěch, a to již dlouhodobě.
Náš rozpočet na vědu a výzkum je v přepočtu na dolary zhruba stejný jako dánský nebo finský, akorát že Dánsko i Finsko mají desetkrát více úspěšných projektů.
Má to jediné vysvětlení: na strategické prioritě „vysokých přidaných hodnot“, „vědy, výzkumu a inovací“ a „vzdělanostní společnosti“ se shodne celé politické spektrum, ba i průměrně zorientovaný občan. Ale jak dojde na lámání chleba, kdy se mají podle priorit začít rozdělovat peníze, tedy nikoli všem stejně, ale pouze těm, kteří už něco předvedli včetně hmatatelných a na tvrdých datech doložitelných výsledků, tak se dá rychle přednost smrádku, ale teploučku.
Tak to je a dokud to tak bude, na nějaké dohánění Rakouska, natož vkliňování se do Top 10, jak si teď vytýčila vláda, zapomeňte. A smiřte se s faktem, že nás za pár let Polsko předežene. Už je setsakra blízko, při zohlednění rozdílu v cenách se tak podle MMF stane do tří, čtyř let. Sotva jsme si polský Balt oblíbili, už pro nás bude drahý.
Žádné komentáře:
Okomentovat