Proč je Ukrajina pro Rusko důležitá? Z řady důvodů. První důvod je vojensko-bezpečnostní, jelikož Ukrajina je západním sousedem. Ať v Rusku vládne kdokoliv a jakýkoliv režim, starost o západní hranice je naprosto pochopitelná. Ukrajina vždycky tvořila nárazník pro hrozby ze západu a dlužno dodat, že Rusko ze Západu skutečně několikrát napadeno bylo – např. Švédy či Napoleonem. Z jihu/jihozápadu existovala osmanská hrozba a ostatně rusko-turecké války byly jedním z ne zcela nepodstatných příběhů 19. století.
Klíčová byla také díky přístupu k Černomoří, a tudíž skrze turecké úžiny k teplým mořím, jakkoliv v tomto ohledu byl ještě významnější Krym, který se stal součástí Ukrajiny až v 50. letech.
I v dobách SSSR byla Ukrajina hlavním nárazníkem pro případný vojenský útok ze západního směru, a navíc šlo o jednu z hlavním průmyslových i zemědělských základen celé bolševické říše. K tomu je třeba dodat, že to byla druhá nejlidnatější svazová republika.
Rusko se ze západu zkrátka cítí ohroženo, respektive zranitelné, a Ukrajina je (spolu s Běloruskem) jádrem těchto obav. Například svého času japonské anebo potenciálně čínské choutky na ruský Dálný Východ v sobě neměly nikdy takovou fatálnost, protože jsou podstatně dál od jádra ruského osídlení a od Moskvy. Peking je vzdálen od Moskvy autem kolem 7300 km, Kyjev ani ne 900 km. Pro Rusko jsou jeho zájmy v tomto regionu v mnoha ohledech existenční. Tak to prostě je.
Ukrajinu a Rusko pojí velmi úzké vztahy – historické, kulturní, politické i ekonomické. Ukrajina je důležitá pro sebepojetí Ruska – historické a velmocenské. Bez nadvlády nad Ukrajinou o sobě Rusko nemůže uvažovat jako o supervelmoci, a dokonce ani eurasijské velmoci. Nyní Rusko je vlastně velmocí asijskou. Jeho mezinárodní prestiž tedy ztrátou Ukrajiny v roce 1991 dramaticky oslabila a z vojensko-strategického hlediska se stalo zranitelnější, jelikož přišlo o onen cordon sanitaire – nárazníkovou zónu.
Dokud v Kyjevě nevládla vysloveně protiruská vláda, nebyl problém tak palčivý. Potíže pro Rusko nastaly v momentě, kdy na Ukrajině začaly sílit prozápadní nálady. A pro ukrajinskou teritoriální integritu bylo vždy velmi riskantní, že štěpení „prozápadní vs. provýchodní směřování“ se poměrně dobře dělilo geograficky. Západní polovina země vždy více tíhla k Západu a východní naopak. Ukrajina nebyla nikdy jednotná. A Rusko, nota bene putinské Rusko, nehodlá připustit, aby Ukrajina byla protirusky orientovaná, když už nemůže být přímo ruská.
Ruský zájem o Ukrajinu a dominanci nad ní je tedy z geopolitického a vojensko-strategického hlediska přirozený. To je potřeba brát jako fakt. Můžeme nesouhlasit s postupy, strategiemi, taktikami, praktickými kroky, charakterem ruského režimu, ale ten zájem je naprosto přirozený a realizoval by ho prakticky jakýkoliv ruský vládce.
Rusko opakovaně popírá, že by plánovalo vojenskou invazi, aby prozápadnímu směřování Ukrajiny zamezilo. Nicméně důkazy o přesunech vojenských sil k ukrajinským hranicím jsou zkrátka nepopiratelné – zhruba 130 000 mužů, tanky, bojová vozidla pěchoty, raketomety a další výzbroj. K tomu je třeba dodat i přesun jednotek a raket země vzduch S-400 do Běloruska. K těm pohybům nedochází jen tak. Navíc Bělorusko sousedí s členskými zeměmi NATO – Litvou, Lotyšskem a Polskem. Rusko přesunuje i námořní síly v Azovském a Černém moři. Provádí také cvičení v Atlantiku a Pacifiku, a také s Číňany v Arabském moři. Vojenská cvičení probíhají také na jihu Ruska a na Kavkaze. To je skutečně nestandardní aktivita.
Cílem Ruska samozřejmě nemusí být použití vojenské síly přímo k boji, ale může sloužit primárně k zesílení diplomatického nátlaku. A je dost pravděpodobné, že tomu tak je, protože plnohodnotnou vysoce intenzivní válku, natož za jistých okolností přímo s NATO, Putin rozhodně nevidí a ani nemůže vidět jako ideální variantu vývoje. Diplomatický nátlak, strašení zbraněmi, omezené ozbrojené akce ve východní části Donbasu, vyvolávání atmosféry strachu různými diverzemi, to všechno je reálné, ale plnohodnotná válka, natož nějaký pochod až na Dněpr, je málo pravděpodobná. Vyloučit ji zcela nejde, ale stávající koncentrace sil u ukrajinských hranic je jednoznačně nedostatečná k tomu, aby Rusko obsadilo celou Ukrajinu. Je to dostatečné k tomu, aby obsadilo klíčové pozice, které by propojily skrze Donbas Rusko s Krymem, ale i to by bylo v případě ukrajinského odporu velmi náročné.
Žádné komentáře:
Okomentovat