Před 150 lety z jižních Čech ku Praze poprvé uháněl vlak.

14.prosince 1871, před 150 lety, byla slavnostně otevřena druhá větev Dráhy Františka Josefa, která v Gmündu opustila trasu první větve vedoucí z Vídně přes České Budějovice a Plzeň do Chebu a namířila ku Praze. Jednalo se o nejkratší a nejrychlejší spojení mezi oběma hlavními městy.

Českovelenické nádraží v době intenzivní dopravy

Mezi Prahou, Gmündem (Českými Velenicemi) a Vídní pak bylo, mimo začátku padesátých let, přímé rychlíkové spojení.  Ještě v roce 1989, kdy přechod státní hranice s Rakouskem byl stále nesmírně komplikovaný, po této trati, mezi Vídní a Prahou, jezdily denně čtyři páry rychlíků. Na začátku let devadesátých se ekologickým aktivistům podařilo na čas zabrzdit těžbu štěrkopísku na Třeboňsku, a tím také téměř zrušit železniční trať z Veselí nad Lužnicí do Českých Velenic. Železniční doprava navíc v té době dostávala zásluhou rozdělení státu a ČSD a zásluhou privatizace  i další rány, takže plán elektrizace tratě padl na dobu víc než 30 let. Nejkratší přímé spojení Prahy s Vídní, přes jižní Čechy, do současnosti nebylo obnoveno.

Opuštěné koleje pod transportéry, které v minulosti dopravovaly štěrkopísek

Blokády pískoven ekologickými aktivisty se postupem času ukázaly jako komedie, protože v současnosti se celkově těží štěrkopísku více než v 80. letech, rozdíl je v tom, že se písek neodváží na otevřených vagónech, ale v kamionech, jejichž skrytý náklad sice se podílí na rozbíjení silnic a znečišťování životního prostředí, ale ekology nedráždí. Neurvalé útoky ekologických aktivistů v roce 1990 na  zaměstnance pískoven, kteří nechápali, co se děje, se projevily psychickými poruchami, kterými někteří starší dělníci trpěli až do smrti.

Dráha Františka Josefa