20.11.2021; 8:52 - Smutný listopad. V normálních dobách necovidových by takový listopad, jako je ten letošní, byl u nás brán jako měsíc příjemný, bez podzimních mlh, deště, sněhu a mrazu. Výjimečně příjemné počasí však kazí další (čtvrtá) vlna pandemie koronaviru Covid-19, která se svým nečekaným prudkým nástupem jeví jako vlna nejhorší. Počty nakažených už překonávají rekordy z letošního března, který doposud byl považován za měsíc nejhorší.
 |
| Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch |
Česká vláda věděla o přibývání počtu nemocných, udělala stejnou chybu jako vloni před vánocemi, kdy v zájmu "promoření" populace nechala lidi houfovat se v obchodních centrech, restauracích a tělocvičnách. S ráznějšími opatřeními přišla až v době, kdy Covid začal zabíjet ve velkém.
Vloni bylo před volbami do sněmovny, letos je po volbách. Stará vláda Babišova vládne formálně, ministři myslí na budoucnost a nechtějí si proti sobě poštvat "ulici", notorické nespokojence, kteří jsou vždy proti všemu, co přichází od jakékoli vlády. Odcházející ministři si zvykli na život na vysoké noze, politiku opustit nechtějí, takže myslí na zadní kolečka, tedy na další volby. Nová, polojmenovaná, vláda váhá, do řešení pandemie se nehrne, jejím programem je kritika činnosti staré vlády.
Babišova vláda udělala, a stále dělá, spoustu věcí, které by mohla dělat jinak a lépe. Je nutno si uvědomit, že v takové situaci, jakou vyvolává současná pandemie, svět nebyl nejméně 100 let, pokud někdy byl. Jisté porovnání je možné s tragédii zvanou německá okupace, proto osud Babišovy vlády se trochu bude rovnat osudu vlády protektorátní. Protektorátní ministři, kteří po dobu okupace "nesli kůži na trh", obyvatelstvu zajišťovali základní životní a kulturní potřeby, kteří hospodářství země převedli válečným obdobím bez úpadku, byli po válce smeteni, většinou uvězněni, londýnským zápecníkem Benešem a jeho domácími krvelačnými přisluhovači.
S nástupem nové vlády nyní postcovidová euforie pochybných vítězů zřejmě nepřijde, protože Cocid není v pozici zoufale se bránících nacistických vojsk. Přesto je možné očekávat, že v nebližších letech bude vše špatné svádělo na Babiše, jehož by nenasytná Praha ráda viděla ve Vltavě.
Hlavní české město je mezi velkými městy středoevropským unikátem. Hlavní středoevropská města ve volbách většinou hlasují jinak než venkov, vyhrávají v nich socialistické programy, kdežto na venkově hlasují pro programy křesťansko-ekonomické. V České ateistické republice hlasuje Praha pro takovou českou ekonomiku, ze které budou mít prospěch Pražané. Zbytek země hlasuje pro všechno možné, takže pražský prospěchář volby vyhrává.
Podle českého zvyku Praha musí mít vždy navrch. Už druhým rokem se olomoucký pošťák soudí o plat s Českou poštou, protože za stejnou práci chce stejný plat jako má pošťák v Praze. Česká pošta se brání zuby nehty. Nejde jen o jednoho olomouckého řidiče pošty, který požaduje zvýšení měsíční mzdy o 3.500 Kč. Když pošta zvýší jednomu zaměstnanci, budou chtít zvýšení mezd všichni mimopražští pošťáci. Když sníží mzdy pražským pošťákům, seknou s prací u pošty a v Praze bude pošta nefunkční.
Problém pražských mezd je prastarý, byl i v "údajně rovnostářském" socialistickém Československu, kdy do Prahy se za penězi přesouvali hlavně milovníci peněz z Moravy a Slovenska. Ti se ve velké míře v Praze usazovali a dnes tvoří velkou část současných pravicových pražských voličů. Mnoho let jsem pracoval ve venkovském závodě pražského podniku a měl jsem o třetinu menší mzdu, než za stejnou práci měl skladník v Praze. Jakékoli stížnosti a požadavky byly marné. Dozvídali jsme se, že socialistické mzdy, na rozdíl od socialistického trhu, se řídí nabídkou a poptávkou. Na venkově je na manuální špinavou práci dost lidí, tak není možné vyplácet tolik peněz jako v Praze, kde navíc mají lidé mnohem vyšší životní výdaje. Mně osobně ředitel podniku vysvětloval, že na vesnici mohu bez problémů chodit v modrákách nebo ve svatebních šatech po dědečkovi, kdežto Pražan musí mít stále nové oblečení, aby stačil tempu doby.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat