3.10.2021; 9:45 - Správný anglický gentleman prý vždy navazuje rozhovor komentováním počasí. Doba gentlemanů v cylindrech jaksi opustila Anglii společně s jedovatým smogem, takže zůstalo jen to počasí. Začít komentář počasím je pro mne nutnost, i když k anglickému či jinému gentlemanovi mám hodně daleko. Od rudlu či pásového dopravníku hodně daleko. Říjen se jako předzvěst zimy ohlásil tradičně zostra přízemním mrazíkem, který obarvil trávníky do běla. Dnešní slunce a předpověď meteorologů vyzvaly hospodáře k sušení otavy, neboť vegetace i při suchém září k růstu využila zásob vody v půdě a neobvyklé množství sluneční světla.
Se zemědělstvím to podle prognóz profesionálních i amatérských věštců vypadá bledě. zemědělství se ale zhroutit nemůže, zhroutit se z drahých potravin můžou pouze přechytračelí ekonomové. Nejsou lidi. Správněji řečeno: nejsou lidi na práci. V ČR je neobsazeno 350.000 pracovních míst. Jedná se především o místa dělnická. Pandemie nemoci covid-19 přispěla k tomu, že v mnoha odvětvích je nedostatek pracovních sil. Zvlášť nepříjemný je tento dopad v potravinářství a zemědělství, odvětvích, která patří mezi nejméně automatizovaná.
Podíl pracovníků v zemědělství klesá už desítky let, a to kvůli přesunu obyvatel do měst. Sehnat zaměstnance na práci v zemědělství je u nás obtížné už od konce první světové války, kdy byla v průmyslu a úřadech zavedena osmihodinová pracovní doba a zákonná dovolená. To v zemědělství nebylo možné, tam se musí ve stájích kvůli krmení zvířat pracovat denně, na polích tehdy, když příznivé počasí. Navíc v zemědělství jsou nárazové sklizňové práce, které vyžadují větší množství lidí.
Před kolektivizací se potřeba sezónních pracovních sil řešila zaměstnáváním námezdních dělníků a lidí příbuzných, přičemž odměna za práci byla z větší části vyplácena v naturáliích. V kolektivizovaném zemědělství sezónní práce v zemědělství bývaly součástí výuky na středních školách, někdy i na základních a vysokých. Vypomáhala i armáda, vězňové a různí brigádníci z průmyslu a úřadů. Jinak výkyvy v potřebě pracovních sil řešili v JZD Slušovice, kde byla spousta lidí zaměstnána v přidružené výrobě, která moc se zemědělstvím nesouvisela. V případě potřeby byly kanceláře, kanceláří, laboratoře a výrobních provozovny zavřené, muselo se pracovat na pole.
Při privatizaci a transformaci zemědělství v roce 1992 Klaus a jeho pomocníci zvaní 3T rozhodli, že v zemědělství jako neperspektivním oboru (ale i v průmyslu) je zbytečně moc lidí, kteří budou státu užitečnější, když z tepla kanceláří budou obchodovat třeba s větrem. Suroviny prodáme do zahraničí, zboží dovezeme! Stále vidím Klausův úšklebek na dožínkách v Radonicích a slyším jeho slova: "Na co to zemědělství potřebujeme, když můžeme potraviny dovézt ze zahraničí?"
Těsně před rokem 1989 bylo kolektivizované zemědělství zásluhou snahy komunistických orgánů udržet potravinovou soběstačnost jakžtakž personálně stabilizováno, i když bez brigád se neobešlo. Privatizace po roce 1989 ze zemědělství vyhnala více než 400 tisíc lidí, takže klasické zemědělství (bez specializace), jaké doposud ještě funguje ve Švýcarsku, Rakousku, Bavorsku, Polsku a jinde, nelze v českých podmínkách provozovat ani ve velkovýrobních podmínkách. Doba, až se na monitoru notebooku klepne na požadovanou potravinu a ona vypadne z tiskárny, ještě nenastala, člověka nenasytí ani chytré hodinky. Čeští politici samozřejmě zdražování potraviny vysvětlí tím, že v tom nejsme sami, že to není jejich vina, že podobné problémy má celý svět.
Dnes je to 30 let, co došlo ke sjednocení Německa, ve skutečnosti k připojení NDR (5 tradičních německých zemí) k Německé spolkové republice. Byla to tenkrát velká radost na obou stranách. Postupem času však nadšení na východě hodně vyprchalo, protože odešly sociální výhody a jistoty (nárok na práci) a západní příjmy nepřišly. Projevilo se to úspěchem levice a extrémní pravice v letošních volbách.
S Německem jsme propojeni odedávna, ať si přejeme ,nebo ne. V ČR si 3. října připomínáme okupaci pohraničí německými armádami. Bylo to vyústění Masarykova a Benešova šovinizmu od roku 1918. Bez Benešovy konfrontační politiky po roce 1934, založené na jeho slepé víře v pomoc Francie a Stalina, by se události ve střední Evropě určitě vyvíjely jinak.
80 let uběhlo od příchodu Heydricha do Prahy. Byla to reakce na provokace londýnské emigrace vedené Benešem a Janem Masarykem, která stále přežívala v odboji 1. světové války a z tepla Londýna nebyla schopna pochopit, že nastala jiná doba, že Hitler není bezmocný Habsburk. Heydrich jako šéf Říšského bezpečnostního úřadu funkci zastupujícího protektora v Čechách a na Moravě vzal jako příležitost k vyniknutí v tvrdosti, a tím dosáhnout dalšího vzestupu v nacistické hierarchii. Londýnská emigrace sice nechala Heydricha dramaticky odstranit, ale tím jen přilila hořlavinu do ohně. Odnesli to naivní odbojáři i nevinní lidé. Smyslem atentátu bylo zviditelnění Beneše před západními politiky, které však stálo životy 3.000 lidí. Odstranění a potrestání Heydricha rozhodně bylo možné provést méně propagačně než postavením doprostřed ulice s nefunkčním samopalem.
Je necelý týden před volbami, předvolební kampaň se zvrhla v honbu na Babiše. Mnoho psů, zajícova smrt. Kdyby se po volbách splnil jen malý zlomek z toho, co strany slibují, to bychom si žili jako prasata v žitě.
Před týdnem jsem konstatoval, že fotbalisté Viktorie Plzeň pod vedením trenéra Bílka na hřišti jsou slabší než soupeři, ale vítězí. Potvrdilo se to i včera v utkání se Zlínem. Ševci byli na hřišti lepší, u každého odraženého míče dřív, byli rychlejší, stačili osobně bránit po celé ploše, přesto se štěstí přiklonilo na stranu Viktorie. O jejím dalším osudu na čele tabulky 1. Fortuna ligy hodně napoví dnešní vykřičené pražské derby. Pokud zvítězí Slávie, bude mít stále velkou naději dostat se před Plzeň.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat