Srpen 1968 byl horší než Bílá hora. Zahradníček komentuje

 21.8.2021; 7:20  - Svět je nyní zahlcen zprávami o dění v Afghánistánu, západní politici zuří, svádějí vinu za to, co se v této zemi stalo, jeden na druhého. Moci se tam ujali islámští náboženští fanatici z ozbrojené organizace Taliban. Po sovětské armádě, která se snažila zmocnit se Afghánistánu před 40 lety, tam neuspělo ani NATO v čele s USA. Svět tuší nesmírné bohatství, ale na prameni mezi afghánskými horami sedí středověká žába, kterou se nikomu nedaří odstranit. 

Liberec 21. srpna 1968

Říká se, že v současnosti lidé u nás jsou cyničtí, agresivní, nerozumí legraci a neumí se smát. Něco na tom asi bude, dnes v noci něco naznačilo rozhlasové hlášení Zelené vlny pro řidiče: "Na vozovce u Vizovic leží člověk, tak dávejte pozor!"  Že by měl příslušný informátor na silnici zastavit a člověku  pomoci z vozovky odejít, v případě jeho zranění při nehodě to oznámit příslušným orgánům, nikoli člověka objet a volat do rozhlasu, to zřejmě moderního spěchajícího řidiče nenapadne. 

Afghánistán si prostě nepřeje západní demokracii. Taliban pod rouškou náboženství v podstatě odmítá to, co ve 20. století u nás odmítali nacisté i komunisté. Tyto diktatury odmítají soutěž politických stran, mají jiné priority, jinou filozofii života. Při výročí sovětské okupace v srpnu 1968 se vnucuje porovnání současných afghánských událostí se srpnem 1968 v Československu. Talibán ví o blahobytu obyvatelstva na Západě stejně dobře, jako věděl v roce 1968 Kreml, ale nepřijatelné pro něj jsou myšlenky, že by západní morálka lidských práv pro všechny měla nahradit ideologii. Těmto režimům nejde o lidi, ale o moc. 

 První dva srpnové týdny roku 1968 jsem trávil na vojenském cvičení ve zdravotnickém praporu. Počasí bylo správné letní. Je možné, že toto cvičení se konalo kvůli předtuše nějakých vojenských událostí, vím jen, že kasárna na příchod roty záložníků vůbec nebyla připravena.  Nudných čtrnáct dní jsme vytrpěli v polních podmínkách, ubytování i veškerá činnost proběhla v narychlo postavených stanech. Pojem "proběhla " lze přeložit jako čekání na oběd a večeři.  Občas byla sice krátká zdravotnická přednáška v podání nějakého pozvaného lékaře. Důstojníci ráno někam zmizeli, údajně měli porady, a už se neobjevili. 

Podivné hluché období bylo v první polovině srpna 1968 v celé zemi. Představitelé státu odhlašovali účast na manifestacích,  neukazovali se. Lidé se věnovali svým starostem, o nedělích se vydávali na poutě, které zásluhou soukromých stánkařů a nových pouťových atrakcí se staly pestřejšími a zajímavějšími. Po dlouhé době bylo možné spatřit u kostelů žebráky a potulné muzikanty. Starší generace slzela dojetím, že se vrátily časy První republiky. 

Pokusů o obnovení soukromých živností bylo za 7 měsíců roku 1968 málo. Mimo kramářů a zelinářů se tu a tam objevil soukromý holič. Pamatuji také jednoho soukromého vynálezce, ale to byl spíš případ pro psychiatry. A to bylo asi vše. Ve vesnických hospodách se diskutovalo o odchodu z JZD. Bývalí zkušení hospodáři kroutili hlavami, že není s čím začínat. "Stroje a nářadí byli za 10 let zničeny v JZD, koně skončili na jatkách, stáje jsou přestavěné na koupelny a prádelny, stodoly zchátraly, v baráku není hřebík. Ostatně v družstevním houfu není zle, je méně práce, téměř žádné starosti a jistý příjem." Rozpadání družstev se však obávali někteří předsedové družstev z úrodných oblastí (např. Borůvka, Karhan), kteří se rozhodli kolektivizaci hrdinně obhajovat v celostátních zemědělských organizacích.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 se vše změnilo. Na československých letištích přistávala sovětská letadla, po pražské dlažbě řinčely sovětské tanky Představitelé státu si stále hráli na překvapené, přestože o intervenci dlouho předem věděli. Asi bylo dobře, že sovětské výhrůžky tajili. Představa, že by lidé měsíc, dva, očekávali sovětský útok, je děsivá i v zemi, která neoplývá zásadovými lidmi. Určitě by se spousta lidí připravila a ozbrojila. Proti půlmilionové sovětské armádě neměl však v české kotlině jednotlivec šanci přežít se zbraní v ruce.  

Jeden kovaný člen ODS nedávno napsal, že srpen 1968  je druhá Bílá hora (To se už dříve říkalo i o Mnichovské dohodě). Přirovnání snese jen fakt, že tyto události byly zaviněny pražskými vládami, lidmi opilými mocí. Následky porážek povstáních ale byly rozdílné. Zatímco na Bílé hoře obyvatelstvo českých zemí prakticky vydělalo, protože byli potrestáni vůdcové, ale zbytek země mohl držet krok s vyspělou Evropou, po srpnu 1968 nebyli potrestáni vůdcové, ale celé Československo, protože se zrychlilo zaostávání  hospodářství, které bylo podřízené zájmům RVHP řízeného z Moskvy.

Tři české kluby v tomto týdnu bojovaly o účast v evropských soutěžích. Nejlépe si vedl Jablonec, který smetl sebevědomou miliardářskou Žilinu 5:1. Favorizovaná Slávie Praha jen remizovala s varšavskou Legií 2:2 a Viktorie Plzeň vyhrála nad bulharským CSKA 2:0. V Plzni ovšem by neměli jásat předčasně, protože Viktorie měla víc štěstí než fotbalového umění, i když bojovnost nelze upřít. Výsledek sice je rozhodující, ale způsob, jakým domácí prohrávali osobní souboje je varující. Rychlost hráčů CSKA je zbraň, na kterou v Sofii nemusí dvoubrankový náskok stačit. Plzeňští včera prohrávali nejen běžecké souboje, ale byli pozdě u většiny odražených míčů. 

Francouz Jean-David Beauguel včera oznámil, že po sezoně skončí s fotbalem ve Viktorii Plzeň. Nejlepší ligový střelec Viktorie je znechucen rasizmem, který je na tribunách českých fotbalových stadionů. Projevy rasizmu se občas projeví,  ale určitě nejedná se o vyloženou nenávist vůči lidem s jinou barvou pleti, ale o český projev šovinizmu a šosáctví, kterému však cizinci nerozumí. A také o snahu předvést se jako hrdina davu. Je to pořád sklizeň úrody, jakési české pýchy zvané vlastenectví, kterou národní obrozenci zaseli už v 19. století a přihnojili v roce 1945 benešovci. 

Josef Zahradníček