Čechové přišli podle všeho na naše území v 6. století a vůbec není jisté, že jejich pravlastí bylo území mezi Vislou a Dněprem, jak si už několik století přejí národní obrozenci.
Podle kronikáře Dalimila přišli naši předci z Balkánu. V 10. století byli převážně tmaví a černovlasí, jak je popsal arabský kupec Ibrahim ibn Jakub. Teoreticky mají geneticky blíže ke Slovanům jihoevropským než třeba k Polákům či Rusům.
Pleť původních Čechů zesvětlila, protože obyvatelstvo se promísilo se sousedními národy a přistěhovalci z různých koutů Evropy. Poloha v samém středu kontinentu nahrávala velkému obchodnímu ruchu, což způsobilo, že jen asi u 35 procent Čechů a Moravanů lze zjistit slovanské geny. Současné české obyvatelstvo nemá s vymyšleným národem praotce Čecha geneticky téměř nic společného.
Národ český proto ve skutečnosti nemohl být v 19. století obrozen z východoslovanského národa praotce Čecha, ale ve snaze vyrovnat se jiným zemím pyšnících se národní čistotou čeští vědátoři a umělci v 18. a 19. století vytvořili český národ z historických událostí, které se staly na českém území. Františka Palackého lze tedy právem nadále označovat za otce vymyšleného českého národa. U současného českého obyvatelstva se více než východoslovanské najdou geny Germánů, Keltů, Vikingů, ale i Albánců a Berberů.
Zajímavostí je, že téměř 18 procent dnešních Čechů nese DNA lovců mamutů, tedy prapůvodních obyvatel evropského kontinentu, kteří ve zdejších lesích lovili už před 35 000 lety. Tento genofond označovaný jako "věstonická DNA" podle slavného pravěkého sídliště se hojně vyskytuje v severních zemích, kam byli lovci mamutů zřejmě postupně vytlačeni migranty z jižních oblastí.
Žádné komentáře:
Okomentovat