Váhavá je Evropa, pokud jde o pomoc s krytím nákladů ekonomicky nerozhodných členských států. Německo, se svým obchodním a rozpočtovým přebytkem, je největším profitérem měnové unie. A nejen to, nejdříve vytáhlo velký počet produktivních lidí z těch samých zemí, které nyní tolik zápolí s přizpůsobením v otázce integrace do EU. Pro tyto země je to dvojnásobný trest.
A je tu otázka stárnutí a úbytku obyvatelstva.
Vzhledem k poklesu porodnosti obyvatelstva EU jako celku začne ubývat v polovině století. A když k tomu dojde, potřeby
a struktura takzvaného "největšího trhu světa" se
převrátí vzhůru nohama. Otázka financování penzí je pouze jedním z
problémů na obzoru a bude vyžadovat
koordinovanou akci na evropské úrovni.
Situace však není všude stejná. Střední a východní Evropa, která nyní má stabilní růst, začíná trpět nedostatkem
pracovní síly, ale není dost velký na to, aby zvedl mzdy natolik, že by zajistily ekonomickou konvergenci se západem a severem. Vlády těchto zemí mají větší zájem o přilákání investorů a zvětšení počtů miliardářů než o penzisty s kupní silou srovnatelnou se Západem.
Na druhé straně Itálie trpí anémickým růstem, který s ohledem na nedostatek patřičně kvalifikované pracovní síly bude zřejmě pokračovat, což činí návrat k vyrovnanému rozpočtu takřka nemožným. Naneštěstí žádné z těchto témat během volební kampaně nepřitáhlo větší pozornost voličů. A přece demografické změny jsou skutečné i naléhavé a v dalších letech se ukážou
jako zásadně důležité.
(LaL)
Žádné komentáře:
Okomentovat