Ve
čtvrtek 10. května 1945 přilétla v podvečer na pražské letiště ve Kbelích z
Košic československá vláda. V čele vládní delegace byli premiér Zdeněk
Fierlinger, ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda, místopředseda vlády
Klement Gottwald a ministr vnitra Václav Nosek (všichni se v únoru stali
hlavními aktéry oficiálního komunistického převratu). Pražané rádi vycházejí na
náměstí a nadšeně vítají každou novotu, takže vládě přichystali triumfální
přivítání.
Košická vláda
přicestovala do Prahy ještě bez prezidenta Edvarda Beneše, který se kdesi na
Moravě připravoval na vítězný návrat do Hradu. I jeho lid pražský vlastenecký
nadšeně přivítal 16. května 1945.
Po slavnostním uvítání
se vláda rozjela na Pražský hrad, kde ji čekalo zasedání s Českou národní
radou, která politicky řídila pražské povstání. Už první setkání se konalo v
napjaté atmosféře, neboť členové Firlingerovy vlády dávali silně najevo, že s
domácím odbojem nepočítají. Navíc komunisté odmítali další jednání na Hradě,
protože podle nich Hrad jako bývalé sídlo feudálů a buržoasie není důstojné
pro jednání vlády pracujícího lidu. Velitel povstání generál Kutlvašr musel
zajistit k jednání hotel Alkron.
Následujícího dne se
tedy Česká národní rada sešla se členy vlády v Bartolomějské ulici, kde vládě oficiálně předala své dosavadní pravomoci. Vláda se poté rozhodla jmenovat
členy ČNR do vedení nově zřízeného Zemského národního výboru v Praze, což byl v podstatě
trik, jak zabránit tomu, aby se zástupci domácího odboje dostali do
vlády.
Prezidium České
národní rady (ČNR) se následně sešlo s vládními činiteli ještě jednou, aby si
na jejich chování k představitelům domácího odboje stěžovalo, ale tato
iniciativa mu nebyla příliš co platná. Neomalené jednání
komunistických ministrů bylo zlověstnou předzvěstí toho, co se na území Prahy
začalo v následujícího hodinách dít.
První obětí nových
poměrů v Praze se stali příslušníci 1. divize Ruské osvobozenecké armády
(takzvaných vlasovců) generála Sergeje Buňačenka. V nemocnicích úřadovali
příslušníci sovětské vojenské kontrašpionáže Směrš a tajné služby NKVD. Raněné
vlasovce vyvlékali z postelí a zvěrsky ubíjeli. K jedné z hromadných poprav
vlasovců došlo Jinonicích.
Dalších zhruba 150
ubitých vlasovců skončilo podle někdejšího účastníka pražského povstání a
průvodce průzkumné čety 2. pluku 1. divize vlasovců Stanislava A. Auského v
neoznačené jámě na Olšanských hřbitovech, kde je dnes připomíná památník-.
Žádné komentáře:
Okomentovat