Útok socialistických revolucionářů na rodinu už trvá více než
sto šedesát let. Soustavná práce na likvidaci rodiny jde ruku v ruce se
soustavným postupem socialismu. Levice stále pracovala a pracuje na normalizaci
rozvodu, potratů a pohlavní zvrácenosti.
Odhlédneme-li od různých významů slov jako „socialismus“, „komunismus“
a „marxismus“, zjistíme, že
všechny tři spojuje týž balíček idejí. Ty lze shrnout do pěti částí:
(1) že „spásy“ člověka lze dosáhnout politickou činností či
revolucí,
(2) která zajistí „mír“ spojením všech států do jednoho
(internacionalismus),
(3)
který je nepřítelem soukromého vlastnictví výrobních prostředků
(antikapitalismus),
(4) který „emancipuje“ ženy od mateřství
(feminismus)
(5) a
který z a všeobecné spolupráce a souladu zajistí všeobecnou „prosperitu”
.
To, co v těch idejích „socialismu“, „komunismu“ a „marxismu” vidíme, je projevem nové víry. Je to víra, v níž marxisté-leninisté (tj. komunisté)
vidí sami sebe jako vůdčí hrot či „předvoj“.
Při
debatě o válce proti rodině musíme nejprve ukázat, že se civilizace postupně
posouvala a posouvá od víry v duchovní spásu k víře ve spásu politickou
(prostřednictvím politické činnosti).
Úspěchy
na poli vědy a techniky vedly mnoho lidí k materialismu (víře, že nic mimo
hmotu neexistuje). V roce 1859 přišel Charles Darwin s materialistickou teorií
o původu člověka „cestou přírodního výběru“.
A do tohoto obrazu se zapojuje marxismus. Nakonec se člověk musí z
hlediska spásy obrátit sám na sebe. V „Komunistickém
manifestu“ Karel Marx a Bedřich Engels řekli, že „komunismus
však odstraňuje věčné pravdy, odstraňuje veškeré náboženství a veškerou
morálku, místo aby jim dal novou tvářnost, odporuje tedy celému dosavadnímu
dějinnému vývoji“
Vlivoví komunističtí agenti podkopali představu,
že muž má rodinu živit a žena tvořit a udržovat její domov. Platnost odlišných
úloh muže a ženy se dočkala odsouzení jako „škodlivá pro ženy“. Podle
zakladatelky moderního feminismu Betty Friedanové , tajné komunistky, žije
hospodyně v „útulném koncentráku“. „Ženy,“ vysvětlovala Friedanová, „které se ‚přizpůsobí‘ roli hospodyně, které vyrůstají s
přáním být ‚jen ženou v domácnosti‘, jsou ve stejně velkém nebezpečí jako ty,
které v koncentračních táborech kráčely vstříc své smrti.“
Na
úsvitu marxismu Engels propagoval zrušení rodiny a kolektivní výchovu dětí. V
19. století takové názory na veřejnost dojem neudělaly. Teprve ve století
dvacátém, kdy se role ženy v domácnosti stala předmětem ostouzení, komunisté
rodinu rozhodujícím způsobem podkopali. Z manželství udělali nevynutitelnou
dohodu. Mateřství bylo podkopáno s konečnou platností. Pak přišla legalizace
potratů. Byl zaveden režim vražd nemluvňat, jímž se zkompromitovaly milióny
žen.
Vzápětí
přišla řada ohromujících fází vývoje:
(1) epidemické rozšíření pornografie,
(2) uzákonění manželství homosexuálů
(3) sexuální výchova stále mladších dětí.
Podle Marxe ve 3. svazku „Sebraných spisů Marxe a Engelse“ mělo zničení rodiny vést ke zničení křesťanství.
„Tajemstvím Svaté rodiny je rodina pozemská,“ poznamenal Marx. „Pro odstranění té první je nutno zničit tu druhou – v teorii i v
praxi.“
Čím
hlouběji válku proti rodině zkoumáme, tím jasněji odhalujeme skrytou ruku
komunistického předvoje. Je-li nějaká moc schopna zdiskreditovat mateřství a
delegitimizovat autoritu muže – jak se může takové moci někdo postavit na
odpor?
Popření
pohlavních odlišností, uzákonění stejnopohlavních manželství, přehodnocení
genderové identity dětí, ostouzení mateřství, démonizace mužství – to jsou
ideje, jimž tleská nové náboženství levice.
Všichni filozofové, státníci i
svatí uplynulých staletí – pohanští i křesťanští – by tyhle nápady odsoudili jako šílenství. Jenže my to tu –
v jednadvacátém století – máme. A můžeme sledovat,
jak se to šílenství rozmáhá.
Poslední
bitva kulturní války není daleko. Jak dopadne, nevíme. S jistotou můžeme říci,
že se život nakonec vrátí do normálních kolejí. Otázkou je jen, kolik mrtvých a
trpících ještě ten mezičas přinese.
Zdroj:
KONZERVATIVNÍ LISTY
Žádné komentáře:
Okomentovat