30.4.2019; 16:02 Konečně přišel
vytoužený déšť,který určitě pomohl zasetým jařinám a bramborám. Křik o
katastrofálním suchu momentálně utichl, ale určitě vypukne znovu. Na
Prostějovsku si naplánovali výnosy, jakých by nedosáhli ani za nejideálnějšího
počasí. Volání o vyrovnání škod způsobených suchem tedy brzy neskončí, pokud
někdy skončí.
Sportovní odstavec
nemůže vynechat smutnou zprávu o tragickém úmrtí Josefa Šurala v Turecku. Hráč
Sparty Praha tam v lednu letošního byl odložen na půl roku, než mu měla ve
Spartě skončit smlouva. Nechtělo se mu tam, ale profesionál musí poslouchat
svého zaměstnavatele.
Vrchol Šuralovy
fotbalové kariéry byl v Liberci, ale toužil se dostat výš. Koupila ho Sparta,
kde se sice stal kapitánem, ale jen průměrným hráčem. Spartě se nedařilo bez
drahých zahraničních posil, ale ani s nimi, a tak nastaly čistky. Šural se svou
technickou hrou nehodil do požadovaného hurá stylu Sparty a musel pryč.
Dnes prý vylétají
čarodějnice, je čarodějná noc. Rozmohlo se pálení čarodějnic, zapalování ohňů,
u nichž se za svitu a tepla ohně hodně pije. Alkohol samozřejmě. Tento zvyk do
naší oblastí přišel až koncem osmdesátých let. Asi z Moravy, odkud přicházejí všechny
zvyky, které jsou doprovázeny konzumací alkoholu. Dříve takový zvyk nebyl, lidé
se ohně báli, všude byly hořlavé materiály, střechy byly ze slaměných došek,
mnoho budov bylo roubených a na půdách bylo seno a u každé usedlosti stohy
slámy. Hospodáři zapalování ohňů nedovolili. Dnes je jiná doba. Na zemědělství
všichni kašlou, v podvečer se sjedou auta v blízkosti hromady dřeva a bude se
pálit a pít. Déšť sice zmočil suchou
trávu, ale hasiči budou mít práci stejně.
V Japonsku dnes
odstoupil císař. Je to poprvé po 200 letech. V japonské univerzitě v Nagasaki
zakázali všem zaměstnancům kouřit. Univerzita přijímá jen lidi, kteří písemně
prohlásí, že jsou nekuřáci. Od letošního srpna bude zákaz kouření v celém
areálu univerzity.
Na tuto zprávu jsem si
vzpomněl při sledování filmu Advokátka Věra, kde se kouří cigarety o sto
šest. Hlavní představitelé filmu Oldřich
Nový a Truda Grosslichtová snad byli nějakou tabáčkou placeni za propagaci cigaretového
kouře. Oldřicha Nového snad nebylo možné představit si ve filmu bez cigarety.
Velkými filmovými kuřáky byli také třeba Adina Mandlová, Karel Höger nebo Miloš
Kopecký (Nemocnice na kraji města). Po několika desetiletích je všechno jinak.
Z kuřáků se stali štvanci.
Když jsem vzpomněl
Advokátku Věru, zajímalo mě, kam po natočení tohoto svého posledního filmu znamenitá
herečka Truda Grosslichtová zmizela.
Měla židovský původ a celý život si barvila vlasy na blond. Všeobecně se
myslelo, že před nacisty uprchla do zahraničí. Nikoli, odešla z Prahy do
Jihočeského divadla, kde nebyla na očích různých závistivců. V roce 1946 odešla
s nizozemským vojákem do Nizozemí, kde spokojeně žila až do smrti v roce 1995.
Na Slovensku si sice
zvolili evropsky orientovanou prezidentku, ale Slovensko si stále hraje s
ohněm. Slovenský nejvyšší soud odmítl návrh generálního prokurátora na zrušení
extremistické strany LSNS (Lidová strana Naše Slovensko), která se veřejně
hlásí k fašistické Slovenské republice, jež ve druhé světové válce byla
spojencem a bojovala na straně nacistického Německa. LSNS (předsedou strany je
Marian Kotleba, který veřejně vystupuje v uniformě připomínající Hlinkovi
gardisty) má ve slovenském Národním shromáždění osmiprocentní zastoupení a
současné preference jsou mnohem vyšší.
Zítra je 1. máj,
Svátek práce. Bývala za vlády komunistů velká sláva, povinná masová slavnost,
které se museli zúčastnit nejen zaměstnanci všech podniků, úřadů, ale také žáci
škol všech stupňů. Po projevu funkcionářů následoval průvod městem. Vyhrávaly kapely,
pionýři mávali praporky, svazáci nesli transparenty a vyvolávali budovatelská
hesla, sportovci dělali kotrmelce nebo tloukly hokejkami o dlažbu, milicionáři
salutovali. V menších městech nechyběly alegorické vozy, na nichž stáli
úderníci s kladivy, pilami a lopatami. Byla to podívaná pro děti, zatímco
dospělí hleděli zmizet v nějaké hospůdce, která byla na oslavu mimořádně dobře
zásobena. Prvomájové oslavy jsem znal pouze z televize a novin, sám jsem se
jich nezúčastňoval. Jednou, v roce 1968, jsem se při jízdě na fotbal s
motocyklem dostal na náměstí, kde se oslava konala. Poprvé to nebylo
povinné, takže tam byla tlačenice jen na tribuně, pod kterou bylo asi 50
zvědavců.
Doufám, že zítra to
bude také bída. Komunisté budou slavit někde v závětří, socialisté budou
tragičtí tak jako celý rok a ostatní silácké strany budou plácat páté přes
deváté, jen aby byly v obraze.
Josef Zahradníček.
Žádné komentáře:
Okomentovat