Podle komunistů Palachovi vyměnili hořlavinu.

Palachův pohřeb 25.ledna 1969 ještě proběhl důstojně, za spontánní účasti nepřehledných davů, ale už v neděli 26.ledna 1969 odpoledne bezpečnost rozehnala shromáždění studentů, kteří protestovali proti tomu, že z Václavského náměstí byla odstraněna pietní výzdoba.

Přestože v čele státu oficiálně byli stále muži Pražského jara 1968, zásah bezpečnosti byl jednou z předzvěstí toho, že zákeřně nastupující normalizace poměrů v zemi prakticky probíhá v režii někoho jiného, že bezpečnostní složky už dostaly nové velení.

Většina čelních politiků se k Palachově smrti vyjadřova zdrženlivě, neutrálně; o příčinách, které vedly k činu, mlčeli. Avšak komunistickému poslanci Vilému Novému (65) - do roku 1968 rektor Vysoké školy politické ÚV KSČ - byla hned v lednu 1969 situace jasná nad slunce: Nešlo o náhodu, ale o akci, kterou měl v zemi být vyvolán neklid.

Podle Nového byli za Palachovu smrt zodpovědni tito lidé: literát Pavel Kohout, šachista dr.Luděk Pachman, atlet-vytrvalec Emil Zátopek, publicista Vladimír Škutina a student filosofické fakulty Luboš Holeček. Tragikomická figura Vilém Nový na komunistických aktivech v severních Čechách tvrdil, že výše uvedení agenti imperialistů Palachovi vyměnili fakírskou chemikálii, která hoří "studeným" plamenem, za normální hořlavinu.

Ani jízlivé dotazy na ten záhadný studený oheň nevyvedly Viléma Nového z míry - přecházel je mlčením; místo toho "zasvěceně" informoval o ztrátách zbraní ze skladů Lidových milicí. Tato tvrzení, která poskytl i agentuře AFP, pak musel štáb uvedené ozbrojené složky KSČ pracně dementovat. Rovněž na šíření ilegálních novin Zprávy (vydávala sovětská armáda a tiskla v NDR) měl s.Nový svérázný názor: mělo být ukončeno zároveň se zastavením legálního dovozu západního tisku do Československa.

Výmysly Viléma Nového o studeném ohni působily už ve své době legračně, věřili jim snad jen nejkovanější komunisté a brzy se na ně zapomnělo, ale mouřenín vykonal svou povinnost; prošlapal kousek cesty Vasilu Bilakovi a Miloši Jakešovi a hlavně Gustávu Husákovi, jenž jako Brežněvův ministrant mohl ze sakristie vyhnat Dubčeka, a opět české i slovenské končiny dalších dvacet let zamořovat Marxovým a Leninovým kadidlem.(16.1.2007)