Víkendové
chaty mají kořeny v první republice. Chatařství pak zvlášť za Husákovy
normalizace dosáhlo masového rozvoje. "Kdo si hraje, nezlobí," řekli
si normalizátoři a propagovali stavbu chat. Hlavně, aby se lidé nezdržovali na
náměstích a veřejně nekritizovali režim.
Pozemků na stavbu
bývalo dost, protože je měly ve vlastnictví nebo bezplatném užívání
socialistické organizace jako státní lesy, státní rybářství, státní statky,
JZD, národní výbory apod. V nejhorším případě stačilo koupit (cena většinou 0,20 Kčs za
metr2) několik čtverečních metrů na stavbu vlastní chaty a už se stavělo. O co
méně stavebník zaplatil vlastníkovi za pozemek, o to více ho stály známosti na
úřadech a v prodejnách stavebnin. Vyřizování "tlačenek" (jak kdysi
zpívával Ivan Mládek) patřilo k pracovní náplni ředitelů, předsedů, náměstků a
všech možných referentů.
Pokud se stavěly chaty
někde na odlehlých pozemcích, které nikdo nevyužíval a kam nikdo nechodil, byla
to téměř chvályhodná věc. Za komunistických vlád se dbalo téměř úzkostlivě na
zachování zemědělské půdy, takže stavba chaty na poli byla věcí známostí,
odvahy a peněz. Když se na poli postavila na černo, obyčejně "nikdo o ní
nevěděl." Ti poctiví chataři se s vlastníky vyrovnali po roce 1989, ti
ostatní se vyrovnávat nepotřebují, protože vědí, že většina vlastníků se kvůli
několika metrům soudit nebude. Načerno postavenou stavbu žádný úřad zbourat
nenechá.
České chatařství by
bylo možné nazvat úchylným maloměšťáctvím. Tato sorta lidí neprospívá městu,
které o víkendu bývá pusté, ani venkovu, protože chataři si tam počínají jako
okupanti. Kde je postel chataře, tam nikdy už pole nebude. A nejen pole. Tam nemohla,
a nemůže, vést dálnice, silnice ani železnice,
u přilehlých vodních ploch musela být výška hladiny podle přání chatařů, v
blízkosti nesmí být žádný průmysl ani větší pohyb osob. Pracující měli právo na
odpočinek. Místnímu obyvatelstvu byl přístup zakázán.
Čím, kdo zachází, tím také schází. Tradiční chataři v českých
zemích sice mají pořád silnou pozici, ale je možné, že časem se vyhubí sami. V poslední době začaly v chatařských
oblastech růst novodobé hrady, několikapatrová letní sídla s garážemi,
asfaltovými parkovišti, bazény, skluzavkami, jejichž majitelé si koupí nejen
plochy polní a lesní, ale i pláže, na nichž se dříve slunily stovky lidí, a
plochy vodní. Protože malé chaty také jako ubytovací prostory pro cizince majitelům vydělávají, nastávají obavy, že i tomuto podnikání přicházejí těžké chvíle. K tomu ještě úřednická vláda Rusnokova včas developerům nahrála
snížením poplatků za výstavbu na orné půdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat