22. října
1938 Edvard Beneš tajně odletěl
s 10 000 dolary od sovětské NKVD (předchůdkyně KGB) letadlem
Škodových závodů do Londýna. Došlo tak na
několik dní předtím šířený slogan o Benešových plánech:
"Mám tajný plán - aeroplán."
Za co ty peníze dostal, se neví.
Po obsazením
zbytku Čech a Moravy 15. března 1939 se Beneš dral na nejvyšší místo
vedení zahraničního odboje s programem pomsty
Mnichova (za odstoupení německých území, za samovolný rozpad republiky a
zřízení Protektorátu). V Benešovi především kvasila pomsta za to, že byl
přinucen k abdikaci.
Ve
Francii, kde se československý zahraniční odboj nejdříve soustředil, byla vzpomínka na Benešovy před- a pomnichovské intriky stále živá a
spojenectví s ním bylo nemyslitelné. 14. června 1940 Němci dobyli Paříž a
těžiště odporu se přesunulo do Británie.
V řadě odbojářů z okupovaných států byl Beneš až na konci. Nedokázal vyhovět britským
požadavkům na činnost sudetských Němců a Slováků v exilu a odmítal organizovat
zpravodajské sítě a účinný domácí odboj v Protektorátu.
Beneš však měl
úplně jinou prioritu. Orientaci na SSSR. Vpád německé armády na sovětské
území 22. června 1941 mu poskytl novou příležitost. Stalin si
s nějakou Benešovou legitimitou hlavu nelámal, hlavně že mu Beneš nabídl
možnost po válce zakotvit ve středu Evropy. Stalin kývl na Benešovy požadavky a
18. července 1941 uzavřel s ním dohodu o uznání exilové Benešovy vlády.
Britské vládě nezbývalo, než sovětského spojence následovat.
Benešovou
hlavní londýnskou starostí byl poválečný návrat na Hrad. Nevěděl o jiné cestě
než o napodobení Hitlerova národního socializmu. Jen Židy a cikány nahradil
Němci a Maďary. Přes protesty Britů a dalších spojenců uzavřel Beneš se Stalinem 12. prosince 1943 smlouvu,
podle které mu za pomoc při návratu na Hrad slíbil
dvacetileté podřízení Československa sovětským potřebám.
Žádné komentáře:
Okomentovat