"Jen ho sejmi!" volal sociální demokrat.

Pražský Mariánský  sloup byl stržen 3. listopadu 1918. Vandalizmem posedlý dav toužil nadále vybíjet svou "revoluční" energii. Plechové orlice, pomníky a obrazy rakouských panovníků, hlavně Josefa II., vojáků a jiných osobností byly zničeny - a pořád to bylo málo. Na řadě byly církevní památky.

Mariánský sloup byl na Staroměstském náměstí v Praze vztyčen jako poděkování Panně Marii za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648.  Základní kámen byl položen 26. dubna 1650, dokončen byl 13. července 1652. Vzorem sloupu byl mariánský sloup postavený roku 1638 kurfiřtem Maxmiliánem I. v Mnichově jako díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.  Autorem sochařské výzdoby staroměstského sloupu byl Jan Jiří Bendl a jeho dílna.

Mariánský sloup byl čistě pražskou záležitostí, Habsburky ani Rakousko nesymbolizoval, přesto si jej dav vybral jako symbol svrženého habsburského režimu. Iniciátorem stržení sloupu byl pravděpodobně žižkovský bohém František Sauer, redaktor sociálně-demokratických novin Právo lidu. Alespoň se k tomu hlásil potom, co už čin byl promlčen. Napsal, že z podnětu České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany tuto akci zorganizoval a spolu s dalšími žižkovskými siláky provedl.

Sloup byl vysoký téměř 14 metrů a nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. V poledne stín sloupu ukazoval tzv. Pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času. V nárožích soklu stály figury andělů přemáhajících ďábly znázorňující válku (lev), mor (bazilišek), hlad (drak) a herezi (had). Podstavec sloužil jako svatyňka pro ochranný obraz Panny Marie Rynecké, který při obléhání Prahy visel na domě čp. 20 na Staroměstském náměstí.

Revoluční nadšení, zvláště je-li doprovázeno vandalizmem, bývá zpravidla uměle přiživováno, aby vydrželo co nejdéle. Proto se 3. listopadu 1918 na Bílé Hoře konal na Bílé Hoře tábor lidu, který ještě před výročím pověstné šarvátky v roce 1620 pořádali národní socialisté a čs. sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Franta Sauer omotal lanem sloup a když se průvod přiblížil, sociální demokrat Josef Stivín, který šel v čele průvodu, začal křičet: "Jen ho sejmi, jen ho sejmi!" Podle jeho pozdější výpovědi ho svým hlasem podpořila i studentka gymnázia Milada Králová, jinak hluboce věřící katolička, jež se později provdala za zemědělského ekonoma Bohuslava Horáka. (Ten provaz se ji prý velice líbil - ale to budou asi jen cynické pomluvy).

Po povalení sloupu došlo k bitce mezi pražany a socialisty. Poté se dav revolucionářů vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl sochy z pomníku naházet do Vltavy. Tomuto však zabránili vojáci. Den na to odsoudil tento vandalský čin Národní výbor československý, který vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků. (mv)