Generál Eliáš byl 1. října 1941 odsouzen k trestu smrti.

Tak jako o většině předúnorových nekomunistických osobností  se po roce 1948 mlčelo i Aloisi Eliášovi, jedinému předsedovi vlády, kterého nacisté popravili. Pro poválečnou generaci už to bylo neznámé jméno. Pokud byla o Eliášovi někde zmínka, tak fakt, že se stal premiérem protektorátní vlády, byl vydávám za akt kolaborace s nacisty.

„Nevezmu-li to, vezmou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine," řekl generál Eliáš, když byl v dubnu 1939 jmenován ministerským předsedou protektorátní vlády. Uvědomoval si stejně jako další lidé (Hácha, Hrubý atd.) riziko, které pro něho přijetí vysoké funkce v okupované zemi znamená, ale doba od těch, kteří stáli u vzniku a budování Československa, po jeho rozbití vyžadovala velké oběti.

Hned první den (27.9.1941) po příchodu zastupujícího říšského protektora Heydricha do Prahy byl Alois Eliáš zatčen. Spolu s vyhlášením stanného práva a serií poprav to byla Heydrichova vizitka, aby obyvatelstvo Protektorátu Čechy a Moravy vědělo, že nový dráb nemá smysl pro jakékoli známky odporu.

1.října 1941 byl Eliáš odsouzen k trestu smrti. Nacistický soudce Thierack, který měl na svědomí životy tisíce lidí nevinně popravených, si našel záminku v podobě chlebíčků s jedem, kterými se otrávil jeden německý novinář. Jed do chlebíčků údajně dal Eliáš. Byla falešná zpráva pro veřejnost. Ve skutečnosti byl Eliáš odsouzen na základě dopisů vojákům a politikům v emigraci, které nacisté našli po okupaci Paříže.

Krátce  po odsouzení k trestu smrti Eliáš musel v protektorátním rozhlase přečíst (5. nebo 6. října) svůj projev, sepsaný německými orgány, ve kterém musel přiznat svoji vinu, slabost a neschopnost obrátit se o pomoc k německým orgánům. Musel říci, že přijal spravedlivý trest, protože přistoupil na spolupráci s nepřáteli Říše. Projev přečetl pod pohrůžkou, že jinak bude zastřeleno 20.000 obyvatel protektorátu.

Alois Eliáš (*1890) byl zeměměřičským inženýrem. V době 1. světové války narukoval jako rakousko-uherský důstojník. Poté, co byl ruským vojskem zajat, vstoupil do československých legií. Po skončení války zůstal v československé armádě, v hodnosti generála. 27. dubna byl jmenován předsedou protektorátní vlády. 19. června, po atentátu na Heydricha a při odvetých akcích nacistů, byl Eliáš na vojenské střelnici v Praze-Kobylisích zastřelen. Teprve po roce 1990 byla jeho oběť oceněna.