Pohraniční ves po válce.

Už od středověku to bývala zemědělská vesnice Gollnetschlag (640 m), obydlená německým obyvatelstvem, s kostelem a farou a od konce 18. století se školou. V roce 1938 měla 420 německých obyvatel a asi 15 českých. Tak jako v mnoha pohraničních obcích i zde v květnu 1945 české revoluční bandy zničily všechny obecní knihy a dokumenty, včetně staré kroniky, takže o historii obce je jen nepatrně informací.

Bývalá škola v Klení.

První Čech, který měl úřední pověření vést správu obce  přišel do Gollnetschlagu 31. května 1945. Byl jím čerstvý absolvent gymnazia Miroslav Řežab z Českých Budějovic. Dalším Čechem, který měl úřední povolení k pobytu v obci, byl učitel Stanislav Zeman, jenž přibyl do vesnice 26. července 1945. Oficiální vysídlování německého obyvatelstva začalo 11. října 1945. Předtím odešel Řežab studovat vysokou lesnickou školu a uprchlo do Rakouska několik německých sedláků. O hromadný odchod do Rakouska se  26. září 1945 pokusilo 18 německých sedláků. Povedlo by se jim to, kdyby v obci nebyl učitel Zeman, jenž zalarmoval bezpečnost a armádu. Uprchlíci přišli o převážený majetek a byli umístěni v lágru v Kaplici.

Prvních 26 českých rodin, většinou dělníci ze statků v okolí Českých Budějovic, přišlo do Gollnetschlagu 11. října 1945. Hned sestavili místní národní výbor, jehož předsedou se stal učitel Zeman. Další odsuny německých obyvatel byly prováděny v červnu a červenci 1946, kdy byly také odhaleny různé nezákonné majetkové činnosti členů MNV a učitel Zeman musel z funkce předsedy odstoupit. V dalších vlnách osídlenců bylo hodně rumunských Slováků z Valua Umgurului. V obci, jež měla 106 obyvatel, se vytvořily dva nesmiřitelné tábory: komunisti a lidovci. Osídlenci, kteří převzali některé německé usedlosti, opravili kostel tak, aby v něm mohly být obnoveny bohoslužby. Poslední Němci byli vyhnáni 28. října 1946. Obec se tak stala ještě větším  "průchoďákem"; mnozí osídlenci, když  jim hospodaření nešlo a nebylo co prodat, sebrali se a odstěhovali. Na jejich místo přicházeli jiní. Začalo, tak jako v celém pohraničí, "vytloukání klínu klínem".

Přítomnost komunistů se projevila hned po Gottwaldově převratu. 28. února 1948 založili "Akční výbor", který měl rozhodnout, kterým lidem bude odebrána usedlost a budou vystěhováni, kterým bude odňato volební právo a kdo bude v národním výboru. S tím nechtěli nic mít lidovci, a tak akční výbor opustili. Ve volbách 30.května 1948 nebyl odevzdán ani jeden bílý lístek, což ocenily komunistické orgány udělením titulu "Vlastenecká obec."

V září 1950 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, do kterého vstoupili úplně všichni obyvatelé obce. Pro velkou část z nich to byl také pokyn prodat, co se prodat dá. Prodávali se koně, prasnice, postroje, vozy atd. Zajímavostí je, že před vstupem do JZD největší aktivitu při prodeji svého zemědělského majetku  vyvíjeli iniciátoři založení JZD. Zakrátko po založení JZD začali někteří členové vystupovat, hlavně na počátku zimy, když se zjistilo, že JZD nemá na zimu dost krmiv. Nezbývalo než nakupovat a krmit slámu. V roce 1951 vyplácelo JZD na pracovní jednotku 10 Kčs ve staré měně, což v nové byly 2 koruny na den. Stejné odměny byly i v následujících letech. Při výroční schůzi v roce 1953 navíc členové JZD za každou odpracovanou jednotku dobírali 1 korunu. Příští rok  začali z JZD vystupovat další lidé, jiní byli vyloučeni, protože v JZD nepracovali, ale našli si práci jinde. Stále častěji se měnili funkcionáři MNV a JZD. Při výroční členské schůzi v roce 1955 odmítl předseda JZD převzít legitimaci KSČ, s odůvodněním, že v obci je nepořádek, který komunisti ignorují. V roce 1958 byl do JZD dosazen nový předseda, placený okresem. Po několika dnech z družstva uprchl a našel si práci u státního statku v jiné obci.

V roce 1960 byla zrušena škola, v témže roce JZD bylo spojeno s dalšími dvěma JZD a dostalo název Družba. Ani toto spojení nepomohlo, takže v roce 1961 všechno převzal Státní statek Malonty (později součást Agrokombinátu Šumava). V následujícím roce byl zrušen MNV a obec připojena k městu Benešov nad Černou a nějaký čas měla název Dluhoště. Státní statek zde nabídl práci a bydlení většímu množství lidí, takže i přibývalo obyvatelstvo, v roce 1970 osada měla 120 obyvatel.  Po privatizaci v roce 1993 se státní statek rozpadl, kdo mohl utekl tam, kde bylo možné najít práci. Vesnici však objevili měšťáci, kteří zde skoupili chalupy a postavili rekreační chaty. Odpovídají tomu nezemědělské úpravy budov. Počet trvale žijících obyvatel Klení nyní je okolo třech desítek.