„Říkali tomu kolektivizace. Byla to smršť, která se před třiceti lety přehnala československým venkovem, aby tam nenechala kámen na kameni. Jejím následkem byly na jedné straně desítky tisíc kriminály zničených životů, obětí, položených na oltář vědecké utopie o světlejším zítřku; na druhé straně fakt, že sociálních rozporů a dřiny na venkově ubylo a zemědělská produkce skutečně stoupla.“
„Třicet let po této smršti, která smetla z povrchu zemského instituci tradičního gruntu, věda s úžasem zjišťuje to, co věděl tehdy už každý sedlák: že každý pokus takto radikálně, jednou provždy a beze zbytku zrušit onu pokorně respektovanou hranici přirozeného světa s jeho tradicí opatrně osobní existence, vzít takříkajíc přírodu beze zbytku do lidských rukou a vysmát se jejím tajemstvím, zrušit zkrátka Boha a zahrát si na něj – že každý takový pokus se musí člověku vymstít. Což se opravdu stalo: dík rozoraným mezím a zrušeným remízkům uhynulo polní ptactvo a v něm i přirozený a zdarma pracující ochránce úrody proti jejím škůdcům; ohromné scelené lány zaviňují nezadržitelné každoroční odplavování milionů kubických metrů ornice, která se tvořila po staletí…“
„Uplatněním moderní zemědělské a společenské vědy může jistě tisíce věcí v zemědělství fungovat lépe; jeho produktivitu lze zvýšit, lidskou dřinu zmenšit, nejhorší sociální rozpory odstranit. Za předpokladu ovšem, že i modernizace bude vyznačovat jistou úctu k a pokoru před tajemným řádem přírody a z toho pramenící přiměřeností, vlastní přirozenému světu, osobní lidské zkušenosti a odpovědnosti, a že tedy nebude jen zpupně gigantomatickým a ve skrze brutálním vpádem osobně objektivní vědy v podobě právě dostudovavšího agronoma nebo „ vědeckému světovému názoru“ sloužícího byrokrata.“
(Úryvky z projevu Václava Havla (1935 – 2011), který roku 1984 odeslal Toulouské univerzitě ve Francii.)
Žádné komentáře:
Okomentovat