Reklamace a stížnosti se někdy nevyplácejí, i když třeba stoprocentně člověk vyhraje. Stane se, že dostane informace, bez nichž by se mu žilo mnohem líp. Když potom člověk tuší, že je odněkud sledován kamerou, není to příjemný pocit, třebaže nedělá nic špatného.
Speciální zákon zabývající se kamerovými systémy v ČR není, úprava pro bezpečnostní složky existuje v zákoně o Policii ČR, nikoliv pro policii obecní. Společnosti, státní orgány či jednotlivci v případě, že provozují systémy se záznamovým zařízením, se musejí registrovat u Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Úřad registruje přibližně 5700 subjektů, které provozují kamerové systémy se záznamovým zařízením (nejde o jednotlivé kamery – pozn. red.). Nejvíce registrací připadá na bytová družstva, následují školy, hotely, herny, kulturní, sociální a sportovní zařízení.
Při pohledu na účtenku ze supermarketu jsem nevěřil vlastním očím. Místo 0,5 kg cibule za 6 korun tam byl salám za 168 korun. Vytočilo mě to náležitě, ani nešlo o tu částku, ale o to jak lehce a jednoduše jsem byl podveden. Napadlo mě informovat o tom vedení řetězce.
Asi za dvě hodiny se příslušný šéf ozval a potvrdil oprávněnost mé reklamace, neboť došlo k chybě pokladní, která omylem stiskla nějakou jinou klávesu. Šokem pro mne bylo, když mi sdělil, že si můj pohyb v supermarketu i činnost pokladní vytáhl z kamerového systému, vzdáleného od jeho sídla víc než 100 km. Přitom jsem tam nikdy nikde žádnou kameru ani podobný subjekt neviděl.
Stačí si uvědomit, kde všude se mohou kamery nalézat, a začíná se točit hlava. A to ještě není řeč o stále menších špionážních kamerách, které může nasadit kdekdo, nejen soukromé bezpečnostní služby či obchodní konkurence. Rozmohly se kamery na autech, vpředu, vzadu, nahoře, dole. Proti tomu byly kamery StB na hlavních ulicích a odposlouchávací zařízení (štěnice) bezvýznamnou kapkou v moři. (M.Veselý)
Žádné komentáře:
Okomentovat