Historie života na kolejích (9).

Dráha Františka Josefa (1)

(Předcházející část)Požadavky spojit Prahu s Vídní se objevily už v roce 1842, kdy v Rakousku byla plánovaná výstavba první dálkové železniční tratě, avšak kvůli menší stavební náročnosti a potřebě přepravit uhlí do Vídně dostala přednost trať z Vídně do Břeclavi, Přerova a Bohumína a dál do Haliče. Na nejkratší spojení Vídně s Prahou došlo až o dvacet let později, hlavně zásluhou Jana Adolfa knížete ze Schwarzenbergu.

Schwarzenberg v roce 1864 založil konsorcium a společnost KFJB (Keiser Franz Josef Bahn), která od vlády dostala do roku 1881 daňové prázdniny. Hlavním důvodem, proč vláda podporovala stavbu této dráhy, byla potřeba urychlit dopravu uhlí a dalších nerostných surovin ze severozápadních Čech do Vídně. Nezanedbatelný byl požadavek přímého spojení Vídně se západočeskými lázněmi (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně aj.) Proto měla Dráha Františka Josefa dvě větve. Nejdříve byla postavena západní větev, trať Vídeň – Gmünd – České Budějovice – Cheb.

Staré nádraží v Gmündu/Českých Velenicích, které 23.3.1945 srovnaly se zemí spojenecké bombardéry.

První vlak z Plzně do Českých Budějovic (136 km) projel 1. září 1868. Další úsek z Českých Budějovic do Gmündu a Eggenburgu (135 km) byl uveden do provozu 1. listopadu 1869. Poslední část Eggenburg - Vídeň (79 km) byla uvedena do provozu 23. června 1870. (Pokračování) (R.Fischer)