Odpověď mladým voličům.

Přišel před pár dny za mnou jeden mládenec s rozzářenou tváří a vítězoslavně mi, coby zástupci starší generace, oznámil, jak nám to ve volbách natřeli.

Hrdě mi také sdělil, že šli k volbám sami volit Schwarzenberga a Johna. Vyslechl jsem ho pozorně a na závěr mu popřál k Pyrrhovu vítězství. Pak k dobru jsem mu řekl i několik svých názorů, které mohou zaujímat i ostatní mladé vítěze voleb:

Váš děda a vaše bába, stejně jako já, zásluhou vás mladých budou mít v nejbližších letech hluboko do peněženek. Po prvních náznacích je jasné, že jim nebude v plné výši valorizován důchod, že začnou více platit za potraviny vlivem zvýšení DPH a zvýší se jim poplatky u lékaře, v nemocnici, ceny za léky, dále nájmy a kdoví co ještě, aby se plnila prázdná státní kasa. Ta kasa, kterou rozkradli tuneláři, zloději a vyvezli ji do daňových rájů, či jinak zašantročili. Platit dluhy by tedy měli oni a jejich přátelé!

My, dědové a báby, jsme nic špatného neprovedli. Většina z nás začínala život od píky. Postupně jsme si za vydělané peníze v socialismu, kterému se dnes nemůže přijít na jméno, pořídili družstevní byt, chatu, garáž a auto, a to bez půjček či dluhů. Vynaložili jsme na to všechno úsilí.

Začátek formuláře

Konec formuláře

Dnes má byt v brněnském paneláku hodnotu 2,5 milionu Kč, chata 600 tisíc, garáž 250 tisíc a auto po amortizaci 80 tisíc. Jsem tedy i já milionářem. Mohl jsem tedy po 43 letech práce klidně žít z důchodu, (jedné třetiny platu odváděné do důchodového fondu), a poctivě nabytý majetek jsem mohl někomu předat, aby měl začátky manželství usnadněné. Kromě majetku jsme ještě i kulturně žili, sportovně se vyžívali a projezdili i kus světa. Děti jsme si pořídili bez otálení. Našim dětem jsme dali vysokoškolská vzdělání a mnohdy totéž sobě dálkovým studiem. Nic jsme tedy nenakradli a nic jsme nedostali zadarmo.

S penzí od příštího roku již nevystačíme, protože našimi úsporami (důchodovým fondem) byl v devadesátých letech uhrazen bilionový schodek státního rozpočtu, způsobený vytunelováním bank a státních podniků. Proto dle doporučení pana prezidenta Václava Klause musíme majetek rozprodávat. Tak se asi stane, že zbytek života vše uspořené použijeme k přežití.

Horší je to s těmi, kteří kvůli nemoci či jinému postižení ani za socializmu nic nenašetřili. Ti jsou odkázáni jen na nejnižší penzi, která se v poměru ke mzdám a cenám zboží stále snižuje. Čeká je trudný osud, ponižování, posměch a obsazování míst pod mosty. Ti méně odolní si sáhnou na svůj život.

Vy ovšem musíte začít šetřit mnohem víc než my. Sníží se, pokud se nezruší, porodné, rodinné přídavky, prodraží se návštěvy u lékaře a v nemocnici. Budete muset začít šetřit na studia vašich dětí. Budete muset také začít šetřit na svůj důchod a na dosud neznámé položky negativního vývoje společnosti. Práci však vám nikdo negarantuje, ani nebude garantovat, že vaše úspory neskončí v prázdné státní kase, jako se to v české historii stalo už mnohokrát. Místo toho se můžete těšit na pozdější odchod do důchodu.

Takže jste vyhráli. Vyhráli jste státní kasu, která ovšem i po jakýchkoli sociálních škrtech a zvýšených daních vždy zůstane poloprázdná. O to, aby nikdy nebyla naplněná, o to se postará vámi zvolená vláda a parlament. (A.Navrátil, 17.11.2010)