Míšenský porcelán (Meißner Porzellan).

Výroba porcelánu byla objevena v Číně okolo roku 2700 před Kristem, za císaře Hoang-Ti. Jako objevitel byl uváděn nějaký Koupenou.

V Číně porcelán směli používat jen členové panovnického rodu, ostatním lidem bylo používání porcelánových nádob zakázáno pod trestem smrti. Mandaríni, císařští úředníci, směli nejdříve nosit porcelánové střepy jako ozdoby, později směli používat jen takový porcelán, na kterém bylo vymodelováno zvíře, kterým byly označovány jejich hodnosti.

Míšenský porcelán: Tanec

Do Evropy se porcelán zásluhou Portugalců dostal až na počátku 16. století. Portugalci mu také dali jméno porcella (prasátko-bílá mušle). Přes ohromnou snahu evropských přírodovědců a chemiků výroba porcelánu byla až do 18. století tajemstvím, které Číňané přísně tajili. K objevení tohoto tajemství přispělo několik šťastných náhod:

V jedné berlínské lékárně pracoval muž jménem Johann Friedrich Böttger, o němž se rozneslo, že zná výrobu zlata. Když se to dostalo k pruskému králi Vilémovi I., tak byl na Böttgera okamžitě vydán zatykač. Bottger nečekal a uprchl do Saska. Ale nepolepšil si, protože tam ho saský král August II. nechal zatknout a uvěznit v pevnosti Königstein.

Míšenský porcelán

O zatčení Böttgera se dozvěděl hrabě Tschirnhausen, který se už dlouhou dobu marně zabýval objevením výroby porcelánu. Hrabě také věřil v Böttgerovy objevitelské schopnosti, věřil, že skutečně dovede zlato vyrobit. O zlato však nestál, cennější se mu jevil porcelán. Aby se k Böttgnerovi dostal, nechal se zaměstnat jako dozorce věznice. Tam se mu Bötgnera podařilo přivést na myšlenku věnovat se objevení výroby porcelánu. Jejich společná snaha sice nebyla korunována úspěchem, protože Tschinhausen brzy zemřel. Böttgner dále sám pokračoval v pokusech.

Dáma a mouřenín

V té době bylo módou nosit bíle napudrované paruky. Jako pudr byla používána drahá pšeničná mouka. Jakýsi kovář Johann Schmidt dostal nápad nahradit mouku práškem z bílé hlíny. Začal z ní vyrábět pudr ve velkém. Tento pudr se dostal i k uvězněnému Böttgnerovi, kterému se z něho podařilo vyrobit porcelán. Když se to dozvěděl král, Böttgnera povýšil do šlechtického stavu, zahrnul ho bohatstvím a v Míšni mu nechal postavit továrnu na výrobu porcelánu. Ale svobodu mu nedal. Nechal ho střežit na každém kroku.

Dostatek peněz z Böttgnera udělal opilce, jenž v roce 1719 zemřel, ve věku 37 let.. K jeho úpadku jistě přispělo i omezování svobody. Předtím už se porcelán stal německým exkluzivním zbožím, které záviděl celý svět.

Míšeň na počátku 20. století.

Míšenská porcelánka samozřejmě výrobní postup tajila. Ne však tak dobře jako Číňané, protože už v roce 1718 se Rakušanům podařilo získat míšenského arkanistu (znalce tajemství) Stenzela, který ve Vídni založil vlastní porcelánku. Potom už se výroba porcelánu, přestože se jí kvůli složitosti výroby mohou věnovat jen velké továrny, nezadržitelně rozšířila do ostatních zemí. (M.Veselý, 18.11.2010)