Karel Marx přišel s originální teorií tříd, podle které existují kapitalisté, kteří utlačují, a proletáři, kteří jsou utlačováni. Podle jeho představ měli během násilné revoluce svrhnout proletáři své utlačovatele.
Na Karla Marxe navázal italský Antonio Gramsci, který dospěl k závěru, že mnoho z těch, které Marx považoval za revoluční proletáře, není ochotno rozbít prosperující kapitalistický řád na cimprcampr. Jsou loajální ke své rodině a víře nebo spokojeni s životní úrovní, kterou jim dává nenáviděný kapitalismus. Marx chtěl ovládnout výrobní prostředky, Gramsci navrhl ovládnout v prvním kroku kulturu.
Frankfurtská škola v šedesátých letech minulého století marxismus dále rozvinula. Její představitelé zjistili, že se Marx mýlil, protože kapitalismus dělníka neožebračuje. Marxisté zvítězili v Rusku a Číně, které v té době byly spíše pozdně feudálními společnostmi. Západní demokracie socialistickým idejím v původní Marxově podobě odolávaly.
Frankfurtská škola dospěla k závěru, že revoluci již dále není možné stavět na třídě pracujících. S těmi se nedá vyhrát, díky blahobytu nemají revoluční náboj. Pracující v jejich plánech nahradily různé minority, rasové nebo sexuální menšiny, které jsou nejlepšími nositeli revolučních idejí. „Existuje vrstva psanců a vyděděnců, vykořisťovaní a pronásledovaní příslušníci jiných ras a barev, nezaměstnaní a nezaměstnatelní. Mají reálnou potřebu ukončit nesnesitelné podmínky a instituce.”
Pro moderní marxisty již není korporace nepřítelem, protože jejich spojencem v úsilí rozvrátit stávající řád není lid pracující. Jejich spojencem jsou rasové a sexuální menšiny.
Frankfurtská škola odstraňuje nedostatek původních marxistických myšlenek, podle kterých existuje pouze jedna utlačovaná skupina, proletáři. Najednou je možné otevřít stavidla a různých utlačovaných skupin, ze kterých se mohou rekrutovat revolucionáři, je v podstatě nekonečně mnoho.
Začalo to s utlačovanými osobami černé pleti a potom v rychlém sledu následovali Hispánci, po nich imigranti, hendikepovaní, mladí, staří, malí, hodně vysocí, tlustí, hluší a tak dále dle libosti. Dostalo se to do bodu, ve kterém stačí k potvrzení útlaku fakt, že nějaká skupina má nižší příjem nebo majetek nebo společenský status než někdo jiný. Skupina, která je pod průměrem něčeho, ať je to cokoli, je z definice obětí diskriminace a může být označena jako utlačovaná skupina. Každá skupina nad průměrem, ať je to průměr čehokoli, je z definice agresorem.
Frankfurtská škola dala návod, jakým způsobem ovlivňovat veřejnost, aby bylo revolucionářů co nejvíce. Pracující člověk, který byl v původních Marxových představách vítězem revoluce, byť jen na papíře, končí v moderním marxismu jako ten, kdo všechna revoluční hnutí musí zaplatit.
Žádné komentáře:
Okomentovat