27. červen, výročí popravy Milady Horákové, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandry. Den památky obětí komunistického režimu. V této souvislosti je třeba zdůraznit jednu klíčovou věc, a sice to, že se nejednalo o justiční omyl. V demokratických zemích, např. USA, dochází k justičním omylům, avšak policie i soudy nejsou zcela pod dohledem jedné strany, která ovládá navíc školství, tisk, průmysl, armádu, prostě všechno.
Komunistický teror v 50. letech je výrazem totálního ovládnutí společnosti jednou mafií, a to až do roku 1989 (s krátkou přestávkou konce 60. let). Komunisté záměrně a naprosto systematicky vytvořili společnost, ve které nebyla možná veřejná kontrola moci. Soud nad Miladou Horákovou nebyl výrazem nějakých spontánních společenských předsudků a omylů, ale se vším všudy monstrproces podle sovětského vzoru. Soud neměl jinou možnost než splnit požadavky komunistické Státní bezpečnosti vedené sovětskými poradci. Takto KSČ zaváděla v Československu skutečnou totalitu, totální ovládnutí celé společnosti.
Ani to, že Horáková podporovala socialistickou budoucnost Československa, ale nekomunistickým způsobem, nebylo zásadním důvodem k jejímu odstranění. Důvodem byla zoufalá snaha československých komunistů udržet krok se Stalinovým sovětským režimem, podezřívat, nahánět obyvatelstvu strach, a především vyhledávat vnitřní nepřátele a nekompromisně stínat hlavy. Za všech okolností. Neexistovala obrana.
Žádné komentáře:
Okomentovat