Nějaký pomatený politik či volič Fialy nedávno v mediích pronesl názor, že doba čekání na novou vládu se nepočítá na dny, ale na počty mrtvých. Řada redakčních papoušků to nadšeně opakovala. Občan-prosťáček pak uvěří, že Fiala má zázračné schopnost a po vstupu do Strakovky mu stačí zadupat a Cocid uteče za hranice.
Nejedná se o nic jiného než o útok na prezidenta Zemana, který si postupně proklepává ministry nové vlády. Můžou se Zemanovi nepřátelé vztekem stavět na hlavu, Zeman je zvolený občany a může proto stranickými pleticháři otřásat, jak se mu hodí. Legrační je vztek těch, co přímou volbu prezidenta prosazovali a ti, co ji odhlasovali. Prezident Zeman má na smrti desítek a stovek denně zemřelých lidí podobný podíl jako kterýkoli jiný občan. Výjimkou jsou někteří ministři, především ministr školství, který z povzdáli se pod rouškou nezbytného školního vzdělání usilovně snaží pandemii držet při životě, či dokonce šířit. Dostává se mu od rodičů dětí pochvaly a hovoří se o něm jako o nejlepším ministrovi. Vzdělání tedy má přednost před životy lidí.
Největším roznašečem covidu je podle jistého rozhlasového komentátora školní mládež. Přinutit ve školách děti k trvalému dodržování hygienických opatření dokáže jen málokterý učitel. Proto se mezi dětmi koronaviry dobře šíří, namnožené koronaviry přinesou domů a nakazí jimi rodiče a prarodiče. Někteří onemocní, někteří ne. Někdo zemře, někdo ne. Ti na pohled zdraví jsou potom šiřiteli nemoci v nákupních centrech a ve veřejné dopravě.
Že děti jsou u nás největšími šiřiteli nakažlivých nemocí, je známo od začátku úředního vymáhání povinné školní docházky od poloviny 19. století. Neštovice, spála, spalničky, příušnice, tuberkulóza, obrna, záškrt a další nemoci prostřednictvím školy napadaly rodiny. Na konci 19. století byly smrtelné i nové nemoci jako je rýma, angína, chřipka, které byly šířeny nejvíce mezi dětmi, jež je většinou zvládaly lehce či dokonce bezproblémově. Když se od dětí nakazili rýmou nebo chřipkou starší lidé, velmi často umírali. Výjimkou byla epidemie Španělské chřipky v letech 1918 až 1921, na kterou neumírali lidé staří, ale lidé mladí a jinak zdraví.
Řeči o tom, že děti musejí chodit do školy, že při distanční výuce se nic nenaučí, jsou pro toho, kdo absolvoval vesnickou jednotřídku, směšné. Nenaučí se nic při špatné distanční výuce. Je marné vysvětlovat, že v jednotřídce měl učitel na jeden ročník maximálně hodinu času, výuka spočívala především v řešení písemných úloh a v domácích úkolech. Po přechodu žáků do vyšších ročníků ve městech nebyly rozdíly ve znalostech, rozdíly byly v tom, že žáci z jednotřídek dovedli pracovat samostatně. Distanční výuka nevyhovuje velkému množství chamtivých českých rodičů, kteří jsou také voliči, takže jim je třeba podlézat i za cenu životů mnoha tisíců jiných lidí.
Jak se vlna pandemie zvedá, bude jistě brzy nutno školy zase uzavřít, neboli se opakují předcházející chyby. Nechá se požár rozhořet a potom se naříká, že nejde uhasit a sčítá se, co všechno shořelo.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat