V roce 1918 byl v národně-socialistickém kvasu Mariánský sloup barbarsky zničen. Opilec Franta Sauer tehdy obelhal a přesvědčil nejen jiné pražské a žižkovské opilce, ale i běsnící studentskou demonstrantku Miladu Královou, pozdější nacionalistickou političku provdanou Horákovou, že zničení Mariánského sloupu je příkaz Národního výboru.
Přes zuřivý odpor komunistů a nacionalistů byl v roce 2020 Mariánský sloup znovu vztyčen. Rekonstrukce neboli restituce zaniklé památky je jedním z legitimních metodických přístupů současné evropské památkové péče k dílům, které se nedochovaly, nebo jsou na hranici existence. Přístup v západních zemích je běžnější, u nás spíše s nevraživostí přijímaný. Ztráty kulturního dědictví české obyvatelstvo skoro vůbec nepálí. Zatím.
Po 370 letech od vysvěcení je Mariánský sloup opět jednou z nejvzácnějších pražských památek. Jedinečný, první v řadě českých měst uprostřed Prahy v těžišti prostoru Staroměstského náměstí. A nesmiřitelné postoje k impulzu, který dal znovu vzniknout monumentálnímu uměleckému dílu. Ty by totiž v každém případě u takto úžasných uměleckých děl měly jít stranou. Nadčasové, duchovní poselství vynikajícího uměleckého díla mistra Jana Jakuba Bendla je nezpochybnitelné a bude oslovovat i další a další generace.
V případě Mariánské statue byla zásadně důležitá existence většího počtu dobových fotografií, které umožnily s využitím fotogrammetrické metody získat spolehlivě přesné plány zbořené architektury. Složitý proces umožnil na základě digitalizace vytvoření přesných podkladů. Důležitou roli hrály také informace, vytěžené z písemných pramenů v kombinaci s oměřením původní korintské hlavice, rohových sloupků, částí balustrády, soklů soch – tedy originálních částí, uložených v Lapidáriu Národního muzea. Další podmínkou opodstatněnosti vědecké rekonstrukce představuje schopnost přesné reprodukce díla v materiálu i detailním opracování podle originálu. K tomu v našem případě sloužilo nejen studium torzálních částí originálu, ale studium písemných pramenů a dobových analogií, včetně informací, vytěžených studiem z existujících děl sochaře Bendla.
Stručně řečeno obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí je velkým počinem a bezesporu dobrou vizitkou naší památkové péče, která akci logicky odsouhlasila. Těm, kteří se o to zasloužili, patří velké uznání. Nejedná se o žádnou nápodobu, ale solidně, profesionálně provedenou rekonstrukci architektury, završenou kopií sochařského díla. Dílo je velké hodnoty a mimořádně pozitivního dopadu, neboť navrací Staroměstskému náměstí v kontextu širších urbanistických souvislostí významný dominantní prvek a mimořádně hodnotný umělecký akcent. Dílo s dramatickým příběhem, které posiluje integritu historického prostředí centra světové památky.
A nakonec něcoz aktuálních úprav veřejného prostoru – z nesourodosti jejich zadání, zpracování i výsledku. Viz parčíková úprava socialistického ražení dozdobená karikaturou panovnice, nebo absurdně neuctivá „pietní“ vzpomínka na statečného vojáka, existenčně závislá na každodenním pravidelném zalévání a úklidu psích exkrementů….. Zdroj: V. Girza
Žádné komentáře:
Okomentovat