Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

sobota 28. května 2011

Pláč na hrobě českého cukrovarnictví.

Ve fiskálním roce 2010-2011 měla německo-skandinávská cukrovarnická společnost Nordzucker AG tržby ve výši 1,8 miliard eur, čistý zisk 91 mil. € (2,2 miliard Kč). Příčinou zvýšení zisku společnosti je mimo zvýšené poptávky po cukru v EU také zrychlení výroby a odbytu cukru. K úspěšnému výsledku přispěly všechny tři regiony koncernu. Společnost mohla v předstihu splatit úvěry ve výši 123 mil.€. Celkově se v loňském roce snížil dluh společnosti o 400 mil. € a mohla poprvé od vzniku společnosti v roce 1997 být navržena dividenda ve výši 0,46 €/akcie. Schválit by ji měla valná hromada, která se bude konat 7. 6. 2011. V příštím roce společnost očekává podobný zisk.


Cukrovar Hrochův Týnec po výstavbě v roce 1970.

Při čtení výše uvedené zprávy nemůže zemědělec-pamětník nevzpomenout na vyspělý český cukrovarnický průmysl, který byl během uplynulých 20 let prakticky zlikvidován. Nyní se cukr do České republiky dováží.



Rozvoj českého cukrovarnictví začal na konci 18. století, kdy Napoleon zablokoval dovoz třtinového cukru do střední Evropy. V 19. století se rozšířilo pěstování řepy po celém území Čech a Moravy a cukrovar byl téměř v každém okresním městě. Byly vyšlechtěny vynikající odrůdy řepy a cukr se stal exkluzivním českým zbožím. Likvidace malých nevýkonných regionálních cukrovarů, v souvislosti se soustředěním pěstování cukrovky do úrodných oblastí, začala už na počátku 20. století. Po poúnorovém znárodnění cukrovarů, které z velké části patřily přímo zemědělcům - pěstitelům cukrové řepy, byla výroba cukru soustřeďována do velkých cukrovarů. Po polistopadové privatizaci neobstály ani tyto velké a poměrně moderní cukrovary. Cukrovary jako Hrochův Týnec, Kojetín, Němčice na Hané jsou minulostí.


Cukrovar Hrochův Týnec po zrušení.


"Když jsem se dozvěděla o likvidaci této vlajkové lodi cukrovarnického průmyslu, obrečela jsem to. Pracovala jsem v jednom menším cukrovaru na Kolínsku a v HT jsem byla na školení. Pracovala jsem tam více jak deset let a už jsem měla něco, čemu se říkalo stavovská čest. Byla to těžká práce-údržba,čerpadla-v zimě, ale přesto na to ráda vzpomínám a nepochopím, jak něco, co přežilo války, socík , nepřežilo demokracii-po česku." (Alča, ZS)

Zdá se, že cukrovary jsou příkladem toho jak likvidovat současnou i případnou budoucí konkurenci. Zprivatizovaný Hrochův Týnec byl prodán zahraniční společnosti s podmínkou vlády ČR, že přestavbou cukrovaru na lihovar zachová pracovní místa pro region. Dneska by objekt cukrovaru nikdo nenašel. Před prodejem objektu francouzské firmě čeští privatizátoři prodali vnitřní zařízení do Ruska. (fn, 28.5.2011)Zdroj a foto ZS.

6 komentářů:

  1. "Neviditelna ruka trhu" podle VK!
    A kvoty na vyrobu cukru dane cizim vlastnikum cukrovaru, ne zemedelcum! Vybaveni tiren zase
    cesti"privatizatori"podle VK prodali do USA!

    OdpovědětVymazat
  2. Neviditelná ruka trhu??? Blázníte??? Typické socialistické plánování z Bruselu...

    OdpovědětVymazat
  3. Klaus antikomunista,co budoval lepší RVHP

    OdpovědětVymazat
  4. V októbri 2006 oznámil anglo-francúzsko-nemecký majiteľ podniku Juhocukor v Dunajskej Strede - Eastern Sugar zatvorenie tohto cukrovaru. Dôvod bolo potrebné hľadať v európskej politike a jej reštrukturalizácií výrobných kvót. Za odstúpenie od výroby cukru platila EÚ 730 eur za každú tonu nevyrobeného cukru. Spoločnosť Eastern Sugar za odovzdanie výrobnej kvóty 70 133 ton cukru zinkasovala 51 197 090 eur. Cukrovar ukončil svoju činnosť v roku 2007. Dunajskostredský cukrovar sa v roku 1998 podieľal viac ako 30 percentami na výrobe cukru na Slovensku a bol najväčším cukrovarom u nás. "Za bývalý Juhocukor zaplatil Eastern Sugar Fondu národného majetku 150 miliónov korún. Potom doň vložil necelú polmiliardu korún. Za posledné štyri roky mal čistý zisk po zdanení 975 miliónov korún," povedal v decembri 2006 pre denník Pravda jeden z drobných akcionárov Eastern Sugar, ktorý si neželal byť menovaný. V súčasnosti zostali na slovenskom trhu dva cukrovary - v Trenčianskej Teplej a v Seredi. V roku 1998 u nás pôsobilo ešte sedem cukrovarov.

    OdpovědětVymazat
  5. To jsou kotrmelce.Do roku 1980 se zavádělo pěstování řepy i do oblastí, kde nikdy dřív nebyla.narostly tam sice jen mrkvičky,ale JZD mělo z chrástu a řízků siláž.A byla melasu,ze které se mohl vyrábět leccos. Kamiony potřebují práci,tak převážejí cukr.a všechny potraviny. Kamiony zabíjejí české zemědělství.

    OdpovědětVymazat
  6. Výtečně! Celý článek je jedna velká lež, české cukrovarnictví samozřejmě dále existuje a dosahuje zcela shodných výkonů, jako před r. 1989. Jediné, co se změnilo, je obrovský nárůst efektivity, kdy prakticky shodnou produkci zajišťuje místo 60 pouhých 7 moderních cukrovarů. To by ale "novináři" a všichni, koho baví rozšiřovat tyhle pocity zmaru, nesměli být líní a podívat se na statistiku výroby. Jenže ono se to nehodí do krámu, že? http://www.cukr-listy.cz

    OdpovědětVymazat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.