Zelený konzervatismus pro Českou republiku neznamená slepé přikyvování každému nápadu teoretiků z Bruselu Berlína nebo Prahy. Konzervatizmus má vycházet z praxe, z života lidí, kteří v krajině žíjí a mají předpoklady chránit kulturní českou krajinu, neboť ta v sobě nese stopy tvrdé práce, tradic, utrpení venkova, hrdosti a jiných příběhů našich předků. Starost o krajinu má vycházet z přirozené lidské touhy žít v příjemném prostředí. Znamená to také obranu energetické suverenity. Ekologická opatření nesmí být samoúčelná, musí také dávat ekonomický smysl.
Dalším ničením vlastního průmyslu, zemědělství a veřejné dopravy pod sebou dokonale "podřízneme větev." Závislost na zahraničních potravinách a průmyslových výrobků, může vyvolat závislost českých politiků na těch státech, které si počínají obezřetněji. Likvidace zemědělství a průmyslu se musí automaticky projevit hustější kamionovou dopravou dovážející produkty ze zahraničí. Následkem je další zvýšení emisí a prachu v ovzduší a oteplování země. Bezmyšlenkovité vyznávání elektřiny je zřejmě módní záležitost do doby, než se zjistí, že výroba elektřiny, elektrických přístrojů a baterií je stejné nebo větší likvidování životního prostředí jako fosilní paliva.
Místo abstraktních uhlíkových cílů se musíme zaměřit na to, co lidi u nás skutečně pálí:
Smysluplné a zodpovědné územní plánování a urbanismus, respektující hodnoty krajiny
Rozumná péče o krajinu, včetně starosti o zadržování vody v krajině a boj se suchem.
Rozumné, nebyrokratické lesní a vodní hospodaření
Podpora kulturního zemědělství a zemědělců, kteří obdělávají půdu tak, aby se na ní dařilo výrobě potravin a zároveň byla nadále prostředím pro život polní a lesní zvěře.
Konzervativci z venkova nesmí ekologii ignorovat. Musí ji však odebrat panelákovým aktivistům a vrátit jí zdravý rozum. Požadavek péče o přirozené prostředí a jeho ochranu není žádným revolučním projektem, naopak hluboce konzervativní povinností.
Žádné komentáře:
Okomentovat