pátek 8. listopadu 2024

Myslivcům nastal čas honů, čas tradic


 Pestře zbarvenými lesy znějí fanfáry valdhornistů. Po pádu komunismu se myslivci a lesníci vracejí ke svým autentickým historickým tradicím. Ve známost nejvíce vešla tradice svatého Huberta, která historicky našla svou institucionalizovanou podobu v barokním Šporkově Řádu sv. Huberta.

Ani 40 let vnucování tupého ateizmu nevymazalo staré křesťanské tradice vycházející z úcty k přírodě. Po listopadu 1989 se stále pátrá v minulosti a hledá v ní něco, co by pohladilo lidské duše, jako se to dělo v minulosti.. Myslivci obnovující kult sv. Eustacha a sv. Huberta, horníci uctívající sv. Barboru, hasiči salutující před svým svatým patronem Floriánem nebo cukráři a kuchaři nesoucí na nosítkách sochu sv. Vavřince,

 Myslivecká tradice má i dnes své pokračovatele, kteří se vzorně, ve stylových stejnokrojích, shromažďují k bohopoctě v katolických chrámech a aktivně pěstují myslivost. Biskupové a kněží slouží mše svaté pro myslivce, kteří v kostelích v čase honů vyjadřují dík za úspěchy v péči o les a přírodu. Muži v zelených stejnokrojích, s odznaky ve tvaru jehličí, sedí v kostelních lavicích v Kuksu, v Rožmitálu pod Třemšínem a na mnoha dalších místech. Lesní rohy a myslivecké mše znějí chrámovými zdmi. Svébytný druh religiozity, romantika lesů, myslivecké kamarádství, duše lidí, kteří v lesní samotě nacházejí klid a soulad se Stvořitelovým dílem.

Spolu se svatým Hubertem jsou dalšími patrony myslivosti sv. Jiljí a v našich zemích zvláště domácí svatí Prokop a Ivan. Vedle těchto patronů však mezi myslivci ožívá i méně známá, avšak historicky starší tradice svatého Eustacha, patrona lesů a myslivosti. V historii se mezi českými myslivci odpradávna rozvíjel specifický kult sv. Eustacha. Také dnes má své pokračovatele, mezi myslivci i místními patrioty, zejména v oblastech s předmětnými sakrálními památkami. Veřejným výrazem této tradice jsou také Slavnosti svatého Eustacha, pořádané nedávno Českomoravskou mysliveckou jednotou na hradě Křivoklát, s festivalem trubačů na lesní rohy a s prezentací lesnických škol se svými zvídavými a inteligentními studenty.

Svatý Eustach (před obrácením Placidus, zemřel 20. září 118) byl římský vojevůdce, proslulý vítězstvími, kterými upevnil moc a zabezpečil hranice Říma. K jeho obrácení na křesťanství došlo během honu, na který si vyjel s družinou přátel a služebníků. Pronásledoval velkého jelena, až osaměl v hlubokém lese. Unavený usedl a přemýšlel o marnosti pohanského modlářství. Uvažoval o vzorných mravech křesťanů, kteří pro svou víru snášeli muka i smrt. V tom spatřil na skále jelena, za kterým se původně hnal do hloubi lesa. V ten okamžik mu přišlo líto krásného velikána. Jelen stál klidně. Eustach – tehdy ještě pohan Placidus – pojednou zpozoroval mezi jeho parohy lesknoucí se kříž s Ukřižovaným, a uslyšel tajemná slova: „Placide, proč mne pronásleduješ? Jsem Kristus, který pro spasení tvoje a celého světa zemřel na kříži. Uvěř ve mne! Jdi k biskupovi křesťanů a dej se pokřtít.“ Placidus padl na kolena a přijal Ježíše Krista. 

O svém vidění promluvil doma s manželkou a společně s celou rodinou se vypravili k papeži, aby je poučil ve víře a pokřtil. Papež je ochotně přijal a udělil jim křest. Placidus přijal jméno Eustach. Jako křesťan odmítl obětovat pohanskému bohu Apollónovi. Pohanský císař Hadrian jej zbavil vojenských hodností, a i s rodinou jej nechal soudně vyšetřovat. Eustach i jeho blízcí svorně vyznali před soudem Krista. Od svého přesvědčení se nedali odvrátit sliby ani hrozbami. Proto byli odsouzeni k smrti. V cirku na rodinu vypustili šelmy. Dravá zvířata však, před zraky davů, odsouzené rodině neublížila. Rozlícený císař Hadrian nařídil roztopit dožhava měděnou pec v podobě býka a uvrhnout do ní Eustacha i s jeho manželkou a syny. Těla mučedníků zůstala v ohni neporušena a křesťané je důstojné pohřbili. Na jejich hrobě později vyrostl v Římě chrám. Za papeže Řehoře Velikého existovala v Římě bazilika zasvěcená sv. Eustachovi. Jeho ostatky jsou dnes uloženy v drahocenné rakvi v římském kostele sv. Eustacha. Světcovy ostatky nalezneme rovněž v Paříži. Stal se jedním ze 14 svatých pomocníků. Je nejen patronem myslivců a lovců, ale také vojáků, mečířů, pláteníků, punčochářů, klempířů a kamnářů, dále ochráncem Paříže a Madridu, pomocník při vážných životních souženích a jako rádce v mezilidských vztazích.

Kult sv. Eustacha se k nám rozšířil ze západu již v 16. století, úcta ke sv. Hubertovi až v 18. století. Schwarzenberští myslivci založili v roce 1692 vůbec první mysliveckou organizaci v Čechách, která nesla jméno Myslivecké bratrstvo sv. Eustacha. V češtině byla legenda o sv. Eustachovi zpracována dříve než o sv. Hubertovi.

 Řada památek nám dosvědčuje, že svatý Eustach byl u nás uctíván jako patron lovu a myslivosti, zejména pak v 17. a 18. století. Jubilejní oslavy se zde konaly v baroku i moderní době. Dne 21. září 1947 fanfáry lesních rohů u kapličky ohlásily slavnosti ke cti sv. Eustacha. Přítomni byli představitelé Československé myslivecké jednoty, Státních lesů a statků, ministerstev, vysokých škol, národních výborů a dalších institucí. Po projevech ke kapličce přistoupil pražský arcibiskup Josef Beran, který provedl obřad žehnání kapličky. 

Pokud Vás práce nebo zábava přivedou do lesa, usedněte se sv. Eustachem v lesní tišině a setrvejte v úžasu nad Božím stvořením a s modlitbou za naši přírodu, dědictví otců. Obnova víry skrze lidové slavnosti, kombinace náboženské tradice a lidové nebo profesní slavnosti s patřičnou stavovskou hrdostí, to vše znamená přihlášení se k našim kulturním a kultovním tradicím!

Zdroj: Katolické noviny

Žádné komentáře:

Okomentovat