Válka skončí, až budou nad Moskvou létat Pershinky

Zatím ve vztahu k válce na Ukrajině vykazuje "kolektivní Západ" mírně řečeno značnou nedůslednost. Východní Evropa je pro západní země příliš vzdálená a nevýznamná.

Ukrajinci bojují s genocidním ruským režimem o přežití své kultury a národa. Bojují ale současně také o naši svobodu, o stabilitu bezpečnostního systému v Evropě a tolik skloňovaný budoucí mír. Bez jejich jasného vítězství nad Ruskem žádný skutečný mír v Evropě nebude. Jen další pauza v ruské dobyvačné válce.

"Válka skončí, až budou nad Moskvou létat Pershinky." zaslechnuto na chodbě jednoho úřadu. ,,Aby Ukrajina na vítězství dosáhla, potřebuje maximální podporu ostatního neagresivního světa." Hezká slova, demonstrativní cesty za populárním Zelenským a vojenská pomoc jsou jen zlomkem částky peněz, kterou Evropané naopak posílají na ruskou stranu fronty. Fialovu kabinetu stačí tvářit se jako největší přítel Kyjeva, a přitom dál bohatě přispívat na ruskou agresi proti němu.

Ale ukazuje se, že "kolektivní Západ" jako by se vyznačoval schopností soustředění na úrovni komára - a stále ještě nechápal, co ho čeká, pokud Ukrajina své území neuhájí. Praha by ukrajinské území měla hájit i z jiných důvodů, než je jen nesouhlas s ruskou agresí. V Zakarpatské Ukrajině jsou stále výrazné československé stopy, především předávané nejlepší vzpomínky na První republiku.

K Ukrajině patří bývalá Podkarpatská Rus, tedy část bývalého Československa, kterou v roce 1945 vzteklý mužík Beneš daroval Stalinovi. Daroval Stalinovi 1 milion lidí, a to na truc západním velmocem, které obviňoval z toho, že v roce 1938 musel zbaběle uprchnout z Hradu.

Obyvatelstvo Podkarpatské Rusi po pádu komunizmu  ve východní Evropě toužebně očekávalo návrat k Československu. Bohužel rozbíječi Klaus s Mečiarem společně a pomateným Černogurským, který nebyl proti rozpadu Československa, ale trval na slovenské hvězdičce na vlajce EU, neměli zájem o nic jiného než o prosazení českého a slovenského buržoazního nacionalizmu. Využívali toho, že předtím 40 let vlády komunistů zabednilo mozky české a slovenské šedé mase tak, že  o existenci Podkarpatské Rusi ani nevěděla, takže voliči hlavně hltali Klause a jeho násilnou privatizaci. Pro připojení Podkarpatské Rusi volal tehdy jen stoupenec republikánského fašizmu Miloslav Sládek, a to bylo příliš silné kafe pro všechny. (stk)