Od atentátu na Heydricha a dvouměsíčního období strachu už uplynulo 80 let, pamětníků z té doby už je nepatrně. Lidstvo za 80 let pokročilo ve vědě a technice, ale zla a násilí se nezbavilo. Každý den je svět zavalován zprávami o krutostech a zabíjení lidí. Proč?
Průběh atentátu, hledání pachatelů a represe byly v podstatě historiky dokonale popsány hned po válce, protože nacistické bezpečnostní orgány měly vše pečlivě zaevidováno. Pokud někdo dnes tvrdí, že objevil nové neznámé údaje, lze konstatovat, že je to z 99,99 procent nesmysl.
Heydrich byl zločinec nejhrubšího zrna a měl být potrestán, o tom nelze diskutovat. Nelze se ubránit myšlenkám, že se to mělo stát jinde, v jinou dobu a jiným způsobem. Dokonce nabývám dojmu, že hlavním záměrem atentátu nebylo potrestání zločince Heydricha, ale zviditelnit samozvaného exilového prezidenta Beneše, který po abdikaci a zbabělém útěku v roce 1938 mizel v propadlišti dějin. Toto Benešovo zviditelnění a chorobná touha vrátit se po válce na Hrad stály české země přímo 1.350 životů + nepřímo popravy a likvidace 4.000 českých lidí ve věznicích a koncentračních táborech + strach obyvatel protektorátu + utrpení a smrt tisíců lidí při divokém poválečném odsunu. K následkům atentátu lze připočítat i Benešovu slabost pro socializmus a Sovětský svaz, kontakty se Stalinem a spolupráci s českými komunisty, jimž nakonec v roce 1948 předal veškerou moc.
Benešovu východní orientaci povinně dostalo Československo na dlouhých 45 let + dalších třicet let mediální polistopadové ochrany nemalého davu českých přátel ruské protizápadní politiky. Ruská agrese na Ukrajině konečně otevřela oči velké části české veřejnosti. Najednou nesměle vychází na hladinu pravda o Pražském povstání a osvobození Rudou armádou v roce 1945. Je zde však stále silná vrstva komunistů, benešovců, různých národovců a jiných nepřizpůsobivých rebelů a odmítačů čehokoli, pro které je vše, co přichází ze Západu a vše co zavání lidskostí a pořádkem nepřijatelné.
Co by se stalo, kdyby k atentátu nedošlo? Heydrich po příchodu do Prahy sice zahnal na popraviště lidi odsouzené na smrt a zavedl bezohlednou diktaturu. Jeho plány na likvidaci českého národa byly spíš neuskutečnitelnou hrozbou, se kterou však při obhajobě poválečného násilí na českých Němcích ještě dnes mnoho lidí rádo operuje. S prodlužujícím pobytem v Praze, s přibývajícími úkoly na Hlavním říšském bezpečnostním úřadě a poměrně reálnými šancemi na vystřídání Hitlera v čele NSDAP Heydrichova represivní energie v protektorátu uvadala. Na stole měl také Himmlerův příkaz na brzký přesun do Nizozemska. Vzhledem k tomu, že Heydrich, na rozdíl od ostatních nacistických pohlavárů, se při cestách po Německu a po okupovaných územích rád předváděl, na veřejnosti dával najevo svou pohlavárskou nadřazenost a neohroženost a nedbal o svou ochranu, bylo by ho jistě možné zneškodnit mimo území protektorátu. To však by nemělo "Benešovský efekt."
Stopy zanechané na místě atentátu měly nacistické orgány upozornit na to, že existuje Benešův londýnský exil. Gestapu to ulehčilo práci, mohlo se soustředit na rodiny, o jejichž nezvěstných příslušnících bylo možné se domnívat, že působí v zahraničním odboji a v britské armádě. Vyvraždění a vypálení Lidic bylo cynickou hrozbou, na kterou se podařilo nachytat K. Čurdu, jenž se rozhodl pro "menší zlo." V obavách o vypálení dalších obcí a podobné represe obětoval své druhy skryté v kryptě pravoslavného chrámu. (stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat