30.11.2021; 17:13 - Neobvykle brzký příchod zimy, děsivé množství zbytečně na Covid zemřelých lidí a děsivě rostoucí ceny téměř všeho zboží (mimo produkce domácích zemědělců), to jsou doprovodné jevy nastupující nové vlády.
Přicházející ministři sice za souhrn nepříznivých událostí nemají žádnou přímou odpovědnost, i když jejich podíl na otálení Babišovy vlády nemohou popřít. Když si člověk vyslechne některé názory nových ministrů, musí mít dojem, že ti lidé snad spadli z měsíce, neboť o praktickém chodu země toho mnoho nevědí. Nejdůležitější problém lidstva, boj s Covidem, byl svěřen teoretikovi, který chce na 10 milionech českých občanů provádět experimenty. Zatímco celý svět ví, že nejúčinnějším způsobem ochrany proti Covidu je povinné očkování všeho obyvatelstva, nový český ministr chce očkování přehlížet, maximálně ho jako nutné zlo praktikovat u dobrovolníků a v některých skupinách lidí. Další rozdělování lidí. Rozděl, potom se lépe vládne!
Na konci 2. světové války Edward Beneš opustil pohodlný londýnský úkryt, aby v Moskvě s komunisty dohodl "provádění socializmu" v Československu. K tomu bylo třeba uměle vytvořit takový volební systém, aby byli zvoleni jen ti lidé, kteří chtějí Benešův socializmus provádět. Beneš, který před válkou nenáviděl agrárníky stejně jako komunisté, prosadil vytvoření Národní fronty vybraných stran, do které nesměly být přijaty strany, které se nejvíc podílely na mnoha hospodářských úspěších První republiky. Zakázány musely být strany Agrární, Živnostenská a všechny prvorepublikové strany slovenské, německé, maďarské, všechny strany fašistické a zemědělské.
Tvrdit, že byly v roce 1945 zakázány "pravicové strany" je z dnešního hlediska odvážné. Když se člověk zahloubá do prvorepublikových dokumentů, zjistí, že tehdejší Agrární strana by dnes vlastně byla stranou levicovou, neboť svým programem oslovovala především to venkovské obyvatelstvo, pro které smyslem života nebylo zbohatnout za každou cenu, ale přežít každou dobu. Rovněž sociální programy stran fašistických byly určeny lidem méně majetným. Byly odsuzovány jen proto, že podobnými programy se dostávaly k moci totalitní režimy v zahraničí.
Zákazem Agrární strany, která do roku 1938 měla oporu na hustě obydleném českém venkově, byla otevřena cesta stalinistům. Spolupráce pod agrárnickým heslem "Venkov jedna rodina" bylo v roce 1945 nahrazeno třídním bojem, který na vesnicích KSČ vyhrála úplnou kolektivizací celého českého zemědělství v roce 1960. Prezident Novotný mohl oznámit vítězství socializmu. Po živoření vesnického obyvatelstva v 50. až 70. letech minulého století došlo v zemědělství během 80. let k vyrovnání příjmů na úroveň průmyslu. Byl zastaven nedostatek lidí v zemědělství, nedostávalo se však moderní mechanizace. Polistopadové změny venkov nepřijímal s velkým pochopením.
Obavy venkova se naplnily. Privatizace, transformace, restituce se zasloužily o to, že zemědělství opustilo na půl milionu lidí. Marné byly snahy obnovit agrární stranu či založit novou silnou zemědělskou stranu, která by slibem zachování socialistického zemědělství přilákala vesnické voliče. Všechno bylo marné. Jednak v čele těchto zemědělských stran se objevili bývalí předsedové JZD, které nevolili ani vesničtí komunisté, protože povinně dávali hlasy Grebeníčkovi a Filipovi, a hlavně; pro novou generaci vesnického obyvatelstva byly přednější peníze, které slibovaly velkoměstské strany, než sociální jistoty. Proto venkovu přišlo v roce 2013 vhod hnutí ANO, jehož představitel Andrej Babiš sliboval, že velkovýroba v českém zemědělství bude zárukou peněz i sociálních jistot.
Pojmy "pravice" a "levice" se mění podle potřeb velkoměstských stran, je to hra o moc a peníze poměrně korektní až do chvíle, kdy se jí chce zúčastnit venkov. Společné útoky proti venkovu jsou většinou podpásové. V případě Babiše a ANO trvaly mediální útoky 8 let a nebýt nezákonných předvolebních koalic, venkov by poražen ještě nebyl.
Robert F.ml.
Žádné komentáře:
Okomentovat