sobota 30. listopadu 2019
Pomník vlasovcům bych nepostavil. Zahradníček vzpomíná
Obec Řeporyje (dnes už prakticky součást Prahy) chce postavit pomník vlasovcům, kteří osvobozovali Prahu a zabránili krveprolití. Ruské orgány protestují.
Sedím nyní v místnosti, kde v květnu 1945 bydlel a měl štáb vlasovský generál. V domě a okolí se ubytovalo asi 100 vlasovců. V celé obci jich byly asi 2000. Byly mi 2 roky, nepamatuji si je, takže jde o vyprávění rodičů.
Hned po příjezdu mě s voláním "Ty bolševik, ty partyzan," naložili na vůz a asi hodinu vozili po okolí. Děda, který strávil jako zajatec a legionář v Rusku 6 let, si s nimi dobře rozuměl. Prý to byli velmi inteligentní lidé, kteří za všechno dobře zaplatili.
8. května 1945 ráno 50 m od našeho domu generálův kuchař přesnou střelou do čela zabil esesáckého odstřelovače a večer vlasovská jednotka uspořádala na louce estrádu, kterou oslavovala konec války. Konec války byl i konec vlasovců, proto obrátili zbraně proti Němcům, kteří nedodrželi slib, nekapitulovali na západní frontě a nevrhli společně všechny síly proti Stalinovi.
Na každodenní setkávání s vlasovci, co by batole, nemohu být hrdý kvůli tomu, jak se vlasovští důstojníci chovali po válce. Pomník bych jim nepostavil. Ti, co bydleli v naší obci, 10. května 1945 ráno zastavili nákladní auto s 30 neozbrojenými německými vojáky vracejícími se domů z fronty a všechny zavraždili. Potom zastřelili 2 své vojáky, kteří chtěli dezertovat (2 dni po válce!!!!) Vlasovci zamířili k Američanů, ale ti je nechtěli, takže skončili v nedalekém lágru Rudé armády, kde se každý večer ozývaly salvy.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat