Zákon o JZD byl přijat před sedmdesáti lety

 23. února 2019 uplynulo 70 let ode dne schválení zákona o JZD. Tento zákon, který způsobil utrpení milionů lidí na vesnicích,  změnil nejen české zemědělství, ale i celou zemi.

Sedlák byl uvězněn, rodina vystěhovaná, opuštěná usedlost vydrancovaná, nakonec zbořena. Na jejím místě postaveny kravíny JZD

Český venkov si  "KSČ vzala doruky" hned v květnu 1945, když bez větších problémů - spíš to bylo prezidentem Benešem vítáno - obsadila ministerstvo zemědělství slovenským komunistou Juliem Ďurišem. Začalo zabavování zemědělské půdy Němcům, šlechtě a církvi a její přidělování českému a slovenskému vesnickému proletariátu. V době únorového převratu 1948 už v Československu byl založen jednotný Svaz čs. zemědělců, který vytyčil "Hradecký program", což byla pozemková reforma s 50 ha stropem pro velikost zemědělských závodů.

"Když k vám do vesnice někdo přijde s řečmi, že chceme zakládat kolchozy, žeňte ho sviňským krokem!" vyvolával dlouholetý vůdce komunistů Klement Gottwald. Neuplynul ani rok a Gottwald podepsal zákon o zakládání JZD. Jako důvod zakládání JZD komunisté uváděli potřebu zvýšení zemědělské produkce, neboť v důsledku rozdělení Evropy (železná opona) byl dovoz potravin velmi obtížný.

 Jednotná zemědělská družstva měla toho málo společného s družstevnictvím předválečným. Jednalo se o napodobeninu sovětských kolchozů zakládaných ve dvacátých a třicátých letech. Napodobeninu včetně násilí.

Nikdo přesně nespočítá, kolik zemědělců během kolektivizace skončilo ve vězení, pracovních táborech a jednotkách PTP, kolik zemědělců bylo vystěhováno. Nikdo nedokáže spočítat hodnotu majetku, o který při zakládání JZD lidé na vesnicích přišli. Komunisté na vesnicích "nenechali kámen na kameni."

Dosáhnout soběstačnosti ve výrobě základních potravin se kolektivizované výrobě začalo dařit až po více než třiceti letech existence. V té době se v československém zemědělství pracovalo jako v průmyslu. Osmihodinová pracovní doba, hygienická a kulturní zařízení, levné bydlení, levné společné stravování, mateřské školy, rekreace atd. to byly přednosti socialistického zemědělství, o jakých se soukromým zemědělcům v západních zemích ani nesnilo. Ekonomické ztráty neefektivních zemědělských podniků vyrovnával stát.