Neúspěšný atentát na premiéra

Od prvního atentátu v Československu uběhlo už sto let. Kolem druhé hodiny odpolední dne 8. ledna 1919 vycházel Dr. Karel Kramář, první ministerský předseda Československé republiky, ze své pracovny na Pražském hradě, když byl upozorněn poručíkem Schrödrem, že na chodbě na něho čeká ještě nějaký mladík. Ve chvíli, kdy se k němu Kramář přiblížil, vytáhl tento mladý muž revolver a dvakrát vystřelil.

První střela se minula cíle, druhá trefila Karla Kramáře do prsou. Šťastnou náhodou však zasáhla přezku šlí a kapsu, v níž měl Kramář peněženku a cvikr. Díky těmto okolnostem vyvázl Kramář bez jakéhokoli zranění.

Atentátníka, jímž byl sedmnáctiletý byl Alois Šťastný, písař na ministerstvu železnic, ihned odzbrojili přítomný malíř Langer s poručíkem Schrödrem. Zároveň přiběhli čtyři vojáci, kteří atentátníka odvedli do automobilu a odvezli na policejní direkci.

 Šťastný měl u sebe výtisk sociálně-demokratického deníku "Právo lidu," s článkem Josefa Stivína, ve kterém bylo vyhrožováno krutou smrtí každému, kdo by se jakkoli pokoušel zakročit proti fanatickému bolševickému buřiči Munovi, krejčovskému pomocníkovi z Prostějova, který předtím v Rusku zuřivě bojoval proti československým legionářům.

„Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet.“ řekl krátce po atentátu Karel Kramář (1860-1937), jenž byl velkým odpůrcem ruských bolševiků. Nebyl to bohužel poslední bolševický atentát na prvorepublikové politiky.