Masaryka známe z černobílých
fotografií. Možná že existuje barevná fotografie či barevný obraz TGM, ale
barva bylo zřejmě to, čím se chtěl lišit od tehdejších pestrobarevných
monarchů. Je to hodně příznačné, černobílý byl i Masarykův život. Masaryk pečlivě
dbal o svou tatíčkovskou pravdu. Pokud se ji někdo pokusil zpochybnit, byl - a je doposud - umlčen a
obviněn z pomluvy.
Přes Národní radu
zemí českých Masaryk s Benešem ve Francii vytvářeli tiskovou kampaň proti
rakouským mírovým snahám. Německé mírové návrhy vydávali za podvod.
Za finanční podpory amerických krajanů zřídili vlastní tisk s časopisy Nation Tchèque, revue L’Europe Nouvelle, s Denisovým Monde Slave. V Londýně vydával Seton-Watson, též ve službách Masarykových,The New Europe. Tato periodika šířila patřičně
protihabsbursky zabarvené zprávy. Při prosazování svých záměrů se Masaryk a
Štefánik soustavně oháněli osobními kontakty s významnými vědci.
Pro spolupráci byli získáni redaktoři a
žurnalisté nebo i vydavatelé novin a časopisů jako v Paříži Le
Temps, Journal
des Débats, Le
Matin, v Londýně Observer aSpectator. Placeni byli z peněz vybraných
mezi krajany v USA a z výdělků Voskovy a Masarykovy špionážní organizace.
Návrhy
císaře Karla I. na ukončení války byly západními politiky shledány jako skutečně možný
základ uzavření míru. Proti tomu nasadili Masaryk a Beneš všechny páky v tisku
i v osobních stycích. Odmítali i mírová jednáními přicházející z Ruska..
Česká emigrace veřejně přiznávala, že stojí na
straně těch sil v Evropě, které chtějí prodloužit válku až do "konečného
vítězství", ať to stojí, co to stojí.
Edvard Beneš později napsal:„Aby nedošlo k předčasnému konci, a tím k málo trvalému míru, za
to jsme museli vší silou bojovat, i když nás to uvrhlo do tragických konfliktů
s naším svědomím. Věděli jsme, že můžeme dosáhnout našich národních cílů, jen
když bude válka trvat tak dlouho, dokud nepřipravíme naše vítězství“.
Žádné komentáře:
Okomentovat