Neklidná Šumava. Prachatice 1945

Město Prachatice je nazýváno bránou Šumavy. Prachatice byly založeny v 11. století na rušné obchodní Zlaté stezce, kterou do Čech proudila především sůl, zpět do Bavor obilí - a snad i nějaké zlato. V Prachaticích byly solné sklady. Odkud byla sůl odvážena do Prahy a dalších vnitrozemských měst. 

Prachatice  od Jana Lucemburského dostaly zvláštní privilegium na obchod se solí. Tímto obchodem se zabývali především měšťané, jimž přinášel obrovské zisky. Mimo měšťanů a radnice měl v Prachaticích obchod (ungeltní) se solí i král. Královští úředníci sice věděli, že v Prachaticích unikají státu obrovské peníze, ale dlouho problém neřešili. Až král Ferdinand I. do obchodu se solí zasáhl. V roce 1548 zřídil jednu velkou solnici v Českých Budějovicích, druhou menší v Týně nad Vltavou. Bylo možné dopravovat sůl do Prahy po vodě, na vorech. Aby byla odebírána jen budějovická „císařská“ sůl, byly na řekách zablokovány brody, jimiž procházely cesty do Prachatic. Každý, kdo jel pro sůl, byl nasměrován do budějovické nebo do týnské solnice. V Prachaticích potom obchod se solí téměř ustal, měšťané přišli na mizinu a město zchudlo.

Šumava byla českým územím, na které hlavně po třicetileté válce nacházelo obživu německé obyvatelstvo. Až do 18. století byly národnostní spory ve střední Evropě neznámým jevem, protože převažovaly spory náboženské. Rovněž v Prachaticích převládlo německé obyvatelstvo, které až do roku 1935 mělo správu města. Po volbách v roce 1935 přešly Prachatice do českých rukou a starostou se stal Otto Chadraba. V říjnu 1938 se Prachatice staly opět německým městem. Čechů v něm zůstalo velmi málo. 

V roce 1945 se Šumava stala cílem ustupující německé armády, tudy bylo možné dostat se na německé území, dopravit tam uprchlíky ze Slezska, armádu i materiál německý či ukořistěný. Z Číčenic do Prachatic a Volar projížděly dlouhé těžké vlaky tažené třemi lokomotivami. V Prachaticích se usadil štáb jednotek SS, ve městě a okolí bylo asi 50.000 úprchlíků. Na počátku května 1945 město bylo plné vojska, tanků, motorových vozidel a jiné vojenské výzbroje. Na radnici vypukl spor mezi starostou Watzlawickem, který chtěl vydat město bez boje, a kreisleiterem NSDAP Grafem, který chtěl bojovat do posledního náboje. Trvale opilý Graf starostu obviňoval ze zrady. Navíc už v dubnu 1945 radní Ehehalt začal prostřednictvím děkana Hofmanna vyjednávat s ilegálním národním výborem. Ehehalt se snažil správu města vnutit Čechům, chtěje zřejmě se zbavit odpovědnosti za masakr, ke kterému by mohlo dojít. Jednání skončilo dohodou, že budou odstraněny všechny nálože, kterým Němci chtěli při odchodu město zničit. Ehehalt slíbil, že město předá nepoškozené. To také splnil. 

Do událostí zasáhli dva Suchardové, otec a syn, kteří 6. května 1945 odpoledne v uniformách československé armády se do města přeplněného německými vojáky dostali na motocyklu. Josef Sucharda šel sám jako velitel partyzánské jednotky do štábu SS, který sídlil ve škole, a žádal kapitulaci německé armády a složení zbraní. Byl zatčen a narychlo svolaný stanný soud ho odsoudil k trestu smrti. Národní výbor požádal o pomoc Američany, kteří už byly v prostoru Volar. Američané zahájili útok ve 21 hodin. V německém štábu vypukla panika, přičemž jeden z důstojníků umožnil Suchardovi nejen utéci, ale ještě mu dal náhradu za zcizený motocykl. Němci zjistili, že volná úniková cesta je na jih a během krátké chvíle jak vojsko a policie, tak civilní členové NSDAP Prachatice opustili. Město obsadila partyzánská jednotka (1.593 mužů) Josefa Suchardy. Správu města převzal Václav Pilát.

Spořádaný odsun německého obyvatelstva z Prachatic začal 3. března 1946 a trval do konce roku 1947. Na každý transport dohlížela americká armáda.