Neklidná Šumava: Kvilda

O prázdninách v roce 1959 v šumavské obci Kvilda (Aussergefild) (1.050 m n. m.) režisér Karel Kachyňa natáčel film „Král Šumavy.“ Těžko posoudit jestli tento film měl mimo propagace Pohraniční stráže přispět k propagaci Šumavy. Rozhodně se filmem podařilo oživit obec Kvildu.

Kvilda před rokem 1938

Po uvedení filmu „Král Šumavy“ do kin se do Kvildy, vesnice v hloubi šumavských kopců a lesů, vydával jeden autobusový zájezd za druhým. Lidé chtěli především vidět místa, kde se pohybovali hrdinové filmu v podání populárních herců, jako byli v té době Lukavský, Marvan, Vala, Brodský, Menšík, Švorcová, Havelková a další.

 

Jiří Vala a Jiřina Švorcová ve filmu Král Šumavy

V roce 1959 už Kvilda měla to nejhorší, co postihlo většinu pohraničních obcí, za sebou. Na rozdíl od stovek jiných vesnic, které zcela zanikly, se tehdejšímu režimu podařilo Kvildu udržet při životě. Období úpadku mělo jeden z vrcholů v letech 1953 a 1954, kdy se tam zdržovalo jen velmi málo lidí. Situaci začal řešit ÚV KSČ, který nechal přivézt 12 rodin z jižního Slovenska.

Noví osídlenci byli hned přijati do JZD, jež mělo 7 členů, kteří v něm však nepracovali, a nemělo žádnou půdu. V obci, kde v roce 1938 bylo 1.200 kusů skotu, v roce 1953 zbylo celkem 6 krav. Státní orgány nechaly přivézt krávy a začaly stavět kravín pro 100 kusů. Dále bylo přivezeno dalších 40 rodin osídlenců. Obyvatel však nepřibývalo, protože víc lidí pořád odcházelo, než přicházelo. Během školního roku přišlo do školy 19 nových žáků, ale 20 jich odešlo. Osídlenci nedokázali usušit seno, takže dobytek v zimě trpěl hladem a hynul.

Osada Kvilda byla založena okolo roku 1500 mezi šumavskými pustými pláněmi a rašeliništi, na křižovatce soumarských stezek. Její původní český název byl Gefilda. Kostel sv. Štěpána byl postaven v roce 1765, do současné podoby přestavěn po požáru v roce 1894. V 18. století zde začalo vyspělé lesní hospodářství a vysazování smrkových lesů. První škola byla postavena v roce 1810. Pošta byla na Kvildě od roku 1869, telegraf od roku 1896, telefon od roku 1928. Od roku 1909 zde byly povoleny 2 výroční trhy a 2 trhy na dobytek. Radnice byla postavena v roce 1912. Elektřinu Kvilda měla od roku 1920. 

Kostel svatého Štěpána

V roce 1930 měla Kvilda 1.129 obyvatel německé národnosti a 34 obyvatel národnosti české. Klub českých turistů postavil u Pramenů (Vltavy) turistickou ubytovnu (během nacistické okupace z ní byla věznice pro ruské zajatce). Ve 30. letech už bylo na Šumavě dobré autobusové spojení, Kvildou projížděly autobusy linek Vimperk – Bučina a Volary – Železná Ruda. Kvilda také měla pověst "rudého bodu Šumavy", protože byla jedinou šumavskou obcí, kde starostou nebyl henleinovec, ale sociální demokrat.

V květnu 1945 byla Kvilda osvobozena americkou armádou. Německé obyvatelstvo bylo vysídleno do konce roku 1946. Místo něho přicházeli mladí lidé z měst, kteří podle poznámek českého učitele Slámy (žil na Kvildě od roku 1937) "chovali se jako dobytek." Obsadili usedlosti, ale nic nedělali, zvířata nekrmili, pole neobdělávali, budovy neopravovali, jen prodávali a vybíjeli dobytek. Rovněž národní správci, kteří obsadili obchody a podniky, žili z toho, co po Němcích zůstalo. Provozovny zanikaly jedna za druhou. Byly zničeny i dvě velké pily, které před válkou měly ke stovce zaměstnanců. V roce 1949 byla postavena nová státní pila, ale pro nedostatek zaměstnanců byla rozmontovaná a odvezena jinam. V roce 1950 byl důstojníky ze zeměměřického vojenského útvaru v Praze postaven v Kvildě na návsi pomník jako památka na osvobození Rudou armádou. 

Šumava

Státní orgány vsadily na zemědělství. Úpadkové JZD Kvilda v roce 1957 převzal Státní statek Vimperk. Součástí obce Kvilda se staly osady Modrava, Horská Kvilda a Filipova Huť. Už v roce 1960 však mezi těmito třemi vesnicemi a Kvildou byla vytvořena hranice Plzeňského a Jihočeského kraje, která trvá do současnosti. V témže roce byla na Kvildě dokončena stavba bytového domu se 16 byty. Velká část katastru byla zalesněna. Žít a pracovat v nejvýše položené české obci se lidem nechtělo, ale lákala je letní rekreace, takže přibývaly rekreační objekty podnikové i soukromé, i když nedaleko byl ostnatý drát, a hraniční pásmo střežila Pohraniční stráž. Asi polovina původních budov byla zbořena. V 80. letech minulého století kdosi, inspirován alpskými sedláky, přišel na to, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Zemědělské podniky z nížin, kde byl nedostatek píce, začaly na Šumavu dovážet dobytek, který od jara do podzimu, volně vypuštěný, vypásal louky v okolí Kvildy a ostatních horských obcí. 

Rodinný bunkr uhlobarona B. u Modravy

Po odchodu Pohraniční stráže po roce 1989 se některých šumavských pozemků a skromných ubytoven zmocnili velkoměstští podnikatelé, aby Šumavu využili pro zisk ze zimních radovánek městského obyvatelstva. Zřídili sjezdovky a přestavěli ubytovny na luxusní penziony, které svými cenami, společně s panovačnými strážci Národního parku a ochránci přírody, více odrazují slušné návštěvníky Šumavy, než lákají. Po odchodu vojáků, lesních a zemědělských dělníků se počet trvale žijícího obyvatelstva snížil na poválečnou úroveň. Obec Kvilda nyní má 160 obyvatel.